Psychologie zdraví pro praxi

Dr Lee Shepherd, Northumbria University, UK and Professor Ronan E. O’Carroll, University of Stirling,
UK and Professor Eamonn Ferguson, University of Nottingham, UK

Existuje mnoho příběhů o tom, jak transplantace orgánů zesnulých poskytla lidem novou naději na
život. Každý zesnulý dárce orgánů může změnit životy až devíti lidí. Orgánů k transplantaci je však
příliš málo. Tento nedostatek má za následek dlouhé čekací listiny a lidé umírají dříve, než dostanou
orgán. Proto musíme pochopit, jaké faktory ovlivňují pravděpodobnost, že někdo po smrti daruje své
orgány.

(more…)

Napsala Victoria Woof and David French, Manchester Centre for Health Psychology, University of Manchester, UK

Obvykle v medicíně a psychologii zdraví zdravotníci poskytují pacientům jejich individuální hodnocení rizik onemocnění s cílem předcházet nemocem. Tam, kde komunikace o rizicích usnadňuje změnu zdravotního chování, může potenciálně snížit riziko rozvoje onemocnění a odhalit nemoci v raných stadiích. Například informování o rizicích kardiovaskulárních onemocnění s cílem podpořit fyzickou aktivitu a zlepšení stravy. Při poskytování informací o rizicích onemocnění je však třeba zvážit i další možné cíle a výsledky. Cíle zdravotníků a pacientů nebo veřejnosti se navíc nemusí vždy shodovat. Identifikujeme několik souvisejících cílů komunikace o rizicích, včetně usnadnění informované volby a vyvolání vhodných afektivních reakcí, jakož i motivace ke změně chování.

Současné postupy a důsledky komunikace o rizicích

Pro usnadnění porozumění číselným informacím a zlepšení komunikace o rizicích byly zvažovány různé přístupy, například použití vizuálního znázornění rizik, nebo tabulky ikon (ikony znázorňující počet ohrožených osob). Přesto mají lidé stále potíže s pochopením číselných údajů a jejich důsledků. Zejména se nezdá, že by izolované poskytování informací o rizicích mělo velký nebo dlouhodobý vliv na změnu chování. Jedním z pravděpodobných vysvětlení nízkého dopadu je, že změna přesvědčení pouze prostřednictvím číselných informací o riziku je poměrně chabou intervencí, přičemž přesvědčení o vlastní účinnosti a zvládání (tj. nakolik si jedinec věří, že je schopen vykonat určité chování) má potenciálně pozitivnější dopad na změnu chování.

Nicméně, jak již bylo zmíněno, existují i další cíle komunikace o rizicích, které je třeba zvážit. V literatuře popisující rizika vzniku rakoviny bylo zjištěno, že jednotlivci chápou a jsou schopni odhadnout míru svého rizika. Tyto osoby však ne vždy věří, že odhad rizika je reálný, přičemž většina z nich své riziko nadhodnocuje. Zdá se, že jednotlivci mají již existující představu o svém riziku, která zůstává nezměněna, i když je jim poskytnut číselný klinický odhad. Co to tedy může způsobovat?

Komunikace o rizicích a osobní hodnocení rizik

Osobní zkušenost s dědičným onemocněním, shoda mezi osobními očekáváními a klinickými odhady a vlastní představy o příčinách mají vliv na to, jak je vnímán a internalizován odhad rizika vzniku rakoviny prsu. Klinický odhad rizika má malý vliv na emocionální odpověď, ale již existující emoce (vzniklé před sdělením rizika) jsou silným prediktorem toho, jak budou odhady rizika vnímány a jaká bude reakce. Bez uvědomění si těchto problémů bude komunikace o rizicích pouze jako podpora při informovaném rozhodování a hodnocení rizik.

V systematickém přehledu kvalitativních studií jsme zdůraznili, že závažnost dědičného výskytu rakoviny prsu ovlivňuje zapojení žen do preventivních programů. V případě, že rakovina prsu není prioritou, může být prevence zanedbávána, protože jiné dědičné choroby jsou znepokojivější. Podobně, pokud se předchozí očekávání rizika neshodují s klinickým odhadem rizika, mohou ženy reagovat pochybnostmi a šokem a důvěra v odhad je zpochybněna. Pokud klinický odhad neodpovídá již existujícím názorům a očekáváním, může se stát, že navrhované změny ve stravování nebo užívání preventivních léků nebudou realizovány.

K osobnějšímu přístupu ke komunikaci o rizicích

Osoby, které obdrží individuální odhad rizika onemocnění, nejsou pasivními příjemci těchto informací. Místo toho tito jedinci využívají svou sociální oporu, osobní předsudky, hodnoty a zkušenosti, aby pochopili informace týkající se jejich rizika, které nemusí být vždy v souladu s cílem sdělovatele nebo s poskytnutým číselným rizikem.

Otevřená komunikace s příjemcem rizika onemocnění je přínosná a zahrnuje více než jen číselný odhad, a vede ke sjednocení cílů a znalostí. Pro účinnou komunikaci o rizicích musí zdravotníci v první řadě zjistit, jaké znalosti a porozumění již jednotlivci o daném riziku onemocnění mají. Tím by odborníci poskytli sobě i příjemci příležitost pracovat na společném porozumění, diskutovat o nesprávných představách a sladit své cíle. Více času věnovaného poskytování individualizované a specifické zpětné vazby by pravděpodobně zlepšilo způsob, jakým příjemci přemýšlejí o svých rizicích, a také by zvýšilo důvěru obou stran ve společné informované rozhodování a usnadnilo trvalé změny zdravotního chování.

Osobní doporučení:

• Jaké jsou cíle komunikace o rizicích? – před stanovením rizika onemocnění je důležité nejprve zjistit, čeho se snažíte dosáhnout např. Změna chování, informované změny. Po stanovení cílů by odborníci měli vzít v úvahu také cíle příjemce a společně hledat společnou řeč.
• Navázejte dialog s příjemcem – poskytnout příjemci prostor pro sdělení jeho myšlenek, aby bylo možné posoudit různé způsoby, jak vnímá své riziko a zda má potřebné znalosti pro informované rozhodování, a pomoci mu s volbou, ať už je jakákoli.
• Respektujte nedorozumění – diskutujte s příjemcem o nesprávných názorech a doplňte nedostatky ve znalostech. Tím položíte základy pro informovanější rozhodování, pokud je to cílem komunikace.
• Přizpůsobte svou komunikaci – přemýšlejte o potřebách příjemce a stanovte způsoby předávání znalostí, aby bylo možné vést smysluplnou diskusi. Toho lze docílit vrstvením informací tak, že poskytnete stručné nebo “základní” informace, které pak na požádání doplníte podrobnějším materiálem.

[Translated by Kristyna Anna Cernikova]