Zuzana Dankulincova, Pavol Jozef Safarik University, Slovakia
Většina výzkumníků si uvědomuje, že šíření výsledků výzkumu je jejich etická zodpovědnost vůči účastníkům (a přeje si, aby výsledky měly jasný praktický dopad), avšak přechod od teoretických znalostí k jejich širokému uplatnění může trvat dlouho. Vědecké poznatky nejsou vždy aplikovány do každodenní praxe, a pokud ano, obvykle se tak neděje důsledně a systematicky.
Proč se to děje? Množství výzkumných studií, intervencí a doporučení, kterými je třeba se řídit, může být pro poskytovatele zdravotní péče zahlcující. Při procházení evidence a doporučení je potřeba přemýšlet o tom, nakolik jsou údaje relevantní pro vaše místní prostředí. Je kontext popsaný v doporučeních z výzkumných studií srovnatelný s vaším? Máte k dispozici vše, co potřebujete k realizaci doporučení, nebo vám chybí potřebné zdroje a dovednosti? Mají vaši pacienti to, co potřebují k realizaci doporučení? Ani ta nejlépe navržená a nejslibnější intervence nebude účinná, pokud nebude “pasovat” na vaše pacienty a prostředí. Například může být problematické doporučit intervenci v oblasti elektronického zdravotnictví těm, kteří nemají chytré telefony nebo počítače, nebo těm, kteří mají nízkou počítačovou gramotnost.
Dalším klíčovým aspektem při převodu znalostí je interakce mezi těmi, kteří znalosti používají (např. pacienti), a těmi, kteří znalosti vlastní a sdílejí (např. zdravotníci). Bez ohledu na to, jak dobře sdělujeme svá doporučení, nepovedou k žádoucím výsledkům, pokud nebudou pro pacienta relevantní nebo užitečná. Naslouchání je základní složkou převodu znalostí. Člověk, kterému je nasloucháno, může využít svou moudrost a vidět věci z nové perspektivy. Čím lépe budeme pacientům a klientům naslouchat, tím lépe budeme schopni uspokojit jejich potřeby a tím více budou našim sdělením věřit, budou se jim líbit a nakonec se jimi budou řídit. Chcete-li toho dosáhnout, aktivně naslouchejte tomu, co vám pacient chce říci, aniž byste mu vnucovali svá očekávání, a poskytněte mu dostatek času bez vyrušování. Používejte pokud možno otevřené otázky, přizpůsobte se úrovni zdravotní gramotnosti pacienta a vyhněte se používání lékařské terminologie. Pokud je třeba použít lékařský žargon, nezapomeňte zkontrolovat, zda mu pacient rozumí, a pokud ne, nezapomeňte použité termíny vysvětlit.
Kromě toho byste se měli sebe i pacienta nebo klienta zeptat na faktory, které by vám mohly zabránit v úspěšném poskytnutí určité intervence nebo by mohly zabránit pacientovi v úspěšném zavedení intervence. Chcete-li úspěšně zavést změnu, opatření nebo intervenci, měli byste předem zvážit možné překážky. I když pravděpodobně nebudete schopni vyjmenovat všechny, ujistěte se, že máte s pacientem dostatek času na to, abyste se zamysleli nad tím, co by se mohlo pokazit, proč a jak by se tomu dalo předejít nebo to vyřešit. Pokud se například váš pacient rozhodne pro změnu stravování, může být relevantní promluvit si o tom, zda si pacient bude jídlo připravovat sám nebo zda se bude stravovat v restauracích či jídelnách. Pokud si jídlo připravuje doma, je na to dostatek času? Pokud je času málo, jak to lze vyřešit? Pokud se osoba plánuje stravovat v restauracích nebo jídelnách, má k dispozici různé vhodné potraviny? Vždy je dobré společně zvážit různé scénáře a v rámci plánování cíleně posoudit možné problémy nebo pacienta povzbudit, aby se připravil sám.
Jakmile je vybrána příslušná intervence, která je přizpůsobena pacientovi a kontextu a bere v úvahu možné překážky, je čas na její realizaci. Udržujte intervenci co nejjasnější a nejstručnější. Pokud například chcete pacienta povzbudit k vytvoření akčního plánu cvičení, vyzvěte ho, aby upřesnil, kdy, kde a jak to má dělat. Studie naznačují, že ke změně pravděpodobněji dojde v případě plánovanějších a cílenějších intervencí.
Implementací to nekončí, potřebujete vědět, zda intervence funguje. Důležitým posledním krokem je získání zpětné vazby spolu s hodnocením, abyste ji mohli v budoucnu zohlednit. Nezapomeňte pacienty sledovat, ptejte se jich na jejich pokroky, na to, co jim vyhovuje, a pokud mají problémy s dodržováním doporučení nebo s dodržováním intervencí, diskutujte s nimi o tom, co by mohlo být příčinou problémů a jaká by byla vhodná řešení.
Praktická doporučení:
- Vyhledejte znalosti relevantní pro vaše místní prostředí – najděte si zdroj relevantních a platných informací a zhodnoťte relevanci a vhodnost informací pro vaše pacienty a váš kontext.
- Komunikujte efektivní – zaveďte efektivní interakci a otevřenou komunikaci s pacienty a naslouchejte jim, aniž byste jim vnucovali své představy o tom, co potřebují.
- Přemýšlejte a ptejte se na možné překážky – společně s pacienty přemýšlejte o tom, co se může pokazit a jak tomu předejít.
- Plánujte intervence jasně a výstižně – změna je pravděpodobnější, pokud je intervence plánovaná a cílená.
- Získejte zpětnou vazbu – shromažďujte informace o tom, jak intervence probíhá, a využijte ji ke zlepšení v budoucnu.
[Translated by Kristýna Anna Černíková]
