Od výzkumu k praxi, krok za krokem
Aïna Chalabaev, Univerzita Grenoble Alpes, Francie
Jak bylo zmíněno v předchozím příspěvku, zdravotní přínosy pravidelné pohybové aktivity jsou u lidí ve věku 65 let a více dobře doložené. Světová zdravotnická organizace stanovila jasná doporučení ohledně množství a typu pohybu, který je spojen se zdravotními benefity. Přesto právě starší lidé zůstávají celosvětově jednou z nejméně aktivních skupin populace.
Read more
Dr Stephanie Kılınç, Teesside University, UK and Jo Cole, the Tees Valley, Durham and North Yorkshire Neurological Alliance, UK
Dlouhodobá onemocnění představují zásadní výzvu pro zdravotnické systémy po celém světě vzhledem k vysoké prevalenci a zátěži, kterou přinášejí – včetně jejich významného zkrácení života ve zdraví v důsledku nemocí a postižení. Tato onemocnění rovněž významně snižují kvalitu života související se zdravím a jsou spojena s vyšším výskytem úzkosti a deprese než u běžné populace.
MyLifeTool je nástroj na podporu samostatného zvládání určený lidem žijícím s jakýmkoliv dlouhodobým onemocněním (např. diabetes, roztroušená skleróza, chronická bolest, astma, úzkosti, neurovývojové poruchy, získané poškození mozku, fibromyalgie). Vyvíjen byl ve spolupráci s lidmi s dlouhodobými onemocněními, členy organizace Neuro Key a psychology z Teesside University. Základem tohoto nástroje je náš systém pro podporu zvládání, který je zaměřen na člověka a je bez instrukcí. Lidé s dlouhodobými zdravotními potížemi stáli v centru celého projektu — rozhodovali o tom, jak bude MyLifeTool vypadat, a sami vybrali jeho název. (more…)
Read more
Kyra Hamilton, Griffith University, Australia and Amy Peden, University of New South Wales, Australia
Utonutí je jednou z hlavních, a přitom z velké části preventabilních, příčin zranění a úmrtí, které zůstává nedostatečně rozpoznáno. Jedním z běžných mýtů je: utonutí není vždy smrtelné. Definice utonutí je upravena tak, aby bylo jasné, že utonutí je proces, nikoli výsledek. Výsledkem procesu utonutí může být smrt (fatální utonutí) nebo přežití, a to buď bez následků, nebo s trvalými následky, například mozkovou obrnou či jinými neurologickými poruchami způsobenými nedostatkem kyslíku v mozku (nefatální utonutí). Výrazy jako „suché utonutí“, „sekundární utonutí“ nebo „téměř utonutí“ se často objevují v médiích, ale jsou zastaralé a medicínsky nepřesné, proto je načase je přestat používat. (more…)
Read more
Autor: Annabel Stone a Phillippa Lally, Univerzita v Surrey, Velká Británie
Nový rok je často obdobím, kdy se snažíme o změnu, odhodlaní vytvořit si nové návyky a nechat ty špatné za sebou, jakmile odbije půlnoc. Oprášíme běžecké boty, naplníme nákupní košíky čerstvým ovocem a zeleninou… kdo z nás si někdy neřekl: „Nový rok, nové já“? O měsíc později – proč naše běžecké boty spatřily denní světlo jen dvakrát a čerstvé ovoce začíná plesnivět? Zdá se, že naše špatné návyky nás do nového roku věrně následovaly. (more…)
Read more
Amanda Daley, Loughborough University, Velká Británie
Ve Velké Británii a Irsku se iniciativa Každý kontakt se počítá snaží využít tisíce konzultací, které každý den probíhají mezi zdravotníky a pacienty, k podpoře změn zdravého chování. Konkrétně se iniciativa Každý kontakt se počítá snaží umožnit a povzbudit zdravotnické pracovníky, aby využili přirozeně se vyskytující příležitosti v běžné praxi a poskytli pacientům krátké intervence zaměřené na změnu zdravého chování. Úspěch přístupů, jako je Každý kontakt se počítá závisí na ochotě zdravotníků vést tyto rozhovory při každodenních konzultacích. Program Každý kontakt se počítá, je určen všem a neomezuje se na konkrétní zdravotnické pracovníky, zdravotní služby nebo pacienty. Z těchto důvodů může projekt Každý kontakt se počítá snížit nerovnosti v oblasti zdraví, protože se jedná o inkluzivní přístup, kdy všichni pacienti dostanou tuto podporu v rámci konzultací. (more…)
Read more
By Gozde Ozakinci, University of Stirling
Cancer is very much associated with scary statistics. For instance, like the one ‘1 in 2 people will develop some form of cancer in their lifetime’. But there are encouraging developments too that suggests that cancer survival rates are improving. The last count in 2018 suggests that there are nearly 44 million people who survived the cancer diagnosis and treatment in the world. This is welcome news to those who have experienced cancer diagnosis and treatment.
The improvement in survival rates also means that more and more people live with the consequences of cancer treatment. One of these consequences is experiencing fears about cancer coming back. In the literature, it is defined as “fear, worry, or concern relating to the possibility that cancer will come back or progress” and recognised widely as one of the most significant issues that impact on the quality of life of those living after a cancer diagnosis. (more…)
Read more
Dr Lee Shepherd, Northumbria University, UK and Professor Ronan E. O’Carroll, University of Stirling,
UK and Professor Eamonn Ferguson, University of Nottingham, UK
Existuje mnoho příběhů o tom, jak transplantace orgánů zesnulých poskytla lidem novou naději na
život. Každý zesnulý dárce orgánů může změnit životy až devíti lidí. Orgánů k transplantaci je však
příliš málo. Tento nedostatek má za následek dlouhé čekací listiny a lidé umírají dříve, než dostanou
orgán. Proto musíme pochopit, jaké faktory ovlivňují pravděpodobnost, že někdo po smrti daruje své
orgány.
Stephan Dombrowski, University of New Brunswick, Canada
Odcházení od smrti
Chůze je základním lidským pohybem a je spojena s velkým množstvím zdravotních přínosů. Výzkumy naznačují, že ti, kteří více chodí, mají menší pravděpodobnost předčasného úmrtí, což naznačuje, že je možné se alespoň na chvíli vyhnout smrti pouhou chůzí.
Chůze a mrtvice
Chůze jako forma fyzické aktivity je zejména vhodná pro jedince po mrtvici, která je hlavní příčinou invalidity dospělých. Pravidelná fyzická aktivita po mrtvici může snížit riziko opětovného výskytu mrtvice, pomoci se zotavením a zlepšit celkové fungování, zdraví a pohodu. Nicméně lidé po mozkové mrtvici tráví přibližně 75 % bdělých hodin v sedě, což je více než jejich vrstevníci. Přesto je chůze jednou z nejlépe dosažitelných forem fyzické aktivity – 95% osob může chodit 11 týdnu po mrtvici. Kromě toho je chůze oblíbenou formou fyzické aktivity pro osoby po mrtvici, považují ji za dostupnou, příjemnou a často společenskou událost. Klíčovou otázkou je, jak podpořit lidi po mrtvici, aby více chodili?
Read more
Amy Barradell, University Hospitals of Leicester NHS Trust
Když řeknu “long-COVID”, co to pro Vás znamená?
Skupina lidí, kteří onemocněli Onemocněním způsobeným koronavirem 2019 (COVID-19), nadále trpí zatěžujícími příznaky, přetrvávající déle než 4 týdny po akutní infekci. Často uvádějí jak fyzické příznaky (např. dušnost, únava), tak psychické příznaky (např. úzkost, kognitivní poruchy). Ti, kteří tyto příznaky prožívají, to nazývají „Long-COVID“.
Read more
Marta Moreira Marques, Univerzita NOVA v Lisabonu, Portugalsko
Techniky změny chování jsou stavební kameny intervencí zaměřených na změnu chování. Bez ohledu na to, zda se snažíte pomoci někomu zvýšit fyzickou aktivitu, přestat kouřit nebo dodržovat lékový režim, techniky změny chování jsou nástroje, které jsou k dispozici. Mezi běžné techniky změn v chování patří například stanovení cílů, sledování vlastního chování, poskytování informací o chování a řízení emocí.
Read more