Nad vodou: Přehodnocení prevence utonutí na všech úrovních

Kyra Hamilton, Griffith University, Australia and Amy Peden, University of New South Wales, Australia

Utonutí je jednou z hlavních, a přitom z velké části preventabilních, příčin zranění a  úmrtí, které zůstává nedostatečně rozpoznáno. Jedním z běžných mýtů je: utonutí není vždy smrtelné. Definice utonutí je upravena tak, aby bylo jasné, že utonutí je proces, nikoli výsledek. Výsledkem procesu utonutí může být smrt (fatální utonutí) nebo přežití, a to buď bez následků, nebo s trvalými následky, například mozkovou obrnou či jinými neurologickými poruchami způsobenými nedostatkem kyslíku v mozku (nefatální utonutí). Výrazy jako „suché utonutí“, „sekundární utonutí“ nebo „téměř utonutí“ se často objevují v médiích, ale jsou zastaralé a medicínsky nepřesné, proto je načase je přestat používat.

Kdo utone, a kde utonou?

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) zemřelo v roce 2021 v důsledku utonutí 300 000 lidí, to znamená více než 30 osob každou hodinu. Tento údaj nezahrnuje mimo jiné utonutí v důsledku povodní a nehod ve vodní dopravě, jako je převrácení lodi nebo potopení trajektu. V zemích s vysokými příjmy, jako je Austrálie, se po započítání těchto událostí zvýší míra utonutí o 40 %; v zemích s nízkými a středními příjmy bude nárůst pravděpodobně ještě vyšší.

První celosvětová zpráva WHO o stavu prevence utonutí uvádí, že děti do pěti let tvoří 24 % všech případů utonutí na světě a dalších 19 % připadá na děti ve věku 5–14 let. Míra utonutí je třikrát vyšší v zemích s nízkými a středními příjmy, které zároveň představují 92 % všech úmrtí v důsledku utonutí. U mužů je pravděpodobnost fatálního utonutí dvakrát vyšší než u žen. U malých dětí představují největší riziko bazény a vodní plochy v okolí domova, zatímco u dospělých je riziko nejvyšší ve volné přírodě, v řekách, jezerech, přehradách, na plážích a v moři.

Co je příčinou rizika a co funguje jako prevence utonutí?

Kromě věku, pohlaví a místa se na zvýšeném riziku utonutí podílí i řada dalších faktorů. Patří mezi ně například individuální dovednosti a chování, jako jsou plavecké dovednosti, vstupování do povodňové vody, konzumace alkoholu, nebo zdravotní potíže, které mohou zvyšovat zranitelnost.

Další faktory se týkají samotného vodního prostředí: například zda jsou děti pod dohledem a zda existují zábrany, které brání nechtěnému přístupu k vodě; posouzení nebezpečí a důvěra v zacházení s nebezpečím, které je vlastní přírodním vodám; povědomí o vodnich proudech, silných proudech a skrytých nebezpečích pod hladinou, jako jsou naplavené větve v řekách; a také zda se lidé rozhodnou plavat na hlídaných místech, jako jsou veřejné bazény s plavčíky nebo střežené pláže.

Riziko utonutí ovlivňuje mnoho dalších faktorů, ale naštěstí existují preventivní evidence based strategie. Například v Austrálii se díky legislativě o ohrazení bazénů v kombinaci se vzdělávacími a donucovacími opatřeními podařilo snížit počet úmrtí dětí v bazénech o více než 50 %. Podobně programy výuky plaveckého přežití pro školní děti v Bangladéši prokázaly svou efektivitu a výrazně snížily míru dětských úmrtí v důsledku utonutí.

Zákony, které vyžadují bezpečné chování na lodích a plavidlech, například nošení záchranných vest, pomáhají snižovat riziko utonutí při cestování po vodě. Současně probíhající výzkum utonutí, včetně vedení a zkoumání registrů utonulých, nám pomáhá dozvědět se více o tomto problému a najít lepší způsoby, jak mu předcházet.

Strategie na úrovni systému („s-rámce“), jako jsou výše zmíněné zákony a předpisy, mohou pomoci formovat bezpečnější chování celé populace. Pokud se však tyto strategie zkombinují s intervencemi na individuální úrovni („i-rámec“), jako je vzdělávání, společenský souhlas a školení dovedností, může být celkový dopad na prevenci utonutí ještě větší.

Výzkumy ukazují, že to, jak lidé přemýšlejí a cítí se, hraje velkou roli v jejich zdravotním chování, a to i pokud jde o bezpečnost v blízkosti vody. Na to, zda někdo podnikne kroky k prevenci utonutí, mají vliv například zkušenosti z minulosti, přesvědčení o výhodách a nevýhodách bezpečnostního chování a důvěra ve schopnost jednat, plánování, vnímání rizika, společenský tlak a role, v nichž se lidé vidí.

Pouhá znalost bezpečnosti ve vodě nestačí k dlouhodobé změně chování. Proto by programy prevence utonutí měly využívat osvědčené psychologické strategie, aby se skutečně změnily. Namísto pouhého varování před nebezpečím se musí zaměřit na pozitivní přínosy bezpečného pobytu, například na bezpečnou zábavu. Měly by také ukázat, že bezpečnost ve vodě je běžnou součástí života, a to zapojením přátel a rodiny. Budování důvěry, omezování přístupu na riziková místa a povzbuzování k tomu, aby si lidé vytvářeli plány a sledovali své bezpečnostní návyky, to vše podporuje trvalou změnu.

Co můžeme udělat pro snížení rizika utonutí?

Od roku 2000 se celosvětově snížil počet smrtelných utonutí o 38 %, což je velký úspěch. Pokrok však nebyl všude stejný. Některé regiony, zejména ty s menšími zdroji, stále čelí velkým výzvám, včetně rostoucích rizik způsobených změnou klimatu a migrací na moři. Abychom mohli pokračovat v pokroku, potřebujeme praktická řešení, která kombinují jak individuální (jako je změna postoje k bezpečnosti na vodě), tak širší systémové změny (jako je lepší infrastruktura a politiky). Do tohoto úsilí by se mohla zapojit celá řada zúčastněných stran, například vlády, komunity, nevládní organizace a jednotlivci – které mohou významně přispět k prevenci utonutí jak na individuální, tak na systémové úrovni.

Praktická doporučení:

• Prosazování přísnějších zákonů, vzdělávání a prosazování pravidel prevence utonutí. Patří sem opatření, jako je legislativa o oplocení bazénů, bezpečnostní normy a označení přenosných bazénů a zóny bez alkoholu na rizikových místech, jako jsou pláže a řeky. Znamená to také prosazovat, aby se bezpečnost ve vodě stala součástí širšího systému, jako je výuka plavání ve školách a bezpečnost při povodních v systémech postupného získávání řidičských průkazů.
• Propagace bezpečnosti ve vodě se zaměřením na to, jak o ní lidé přemýšlejí a co cítí. To zahrnuje podporu pozitivních postojů, jako je pochopení výhod nošení záchranných vest nebo hlídání dětí u vody. Znamená to také pomáhat lidem, aby se cítili jistí v tom, že jsou schopni zůstat v bezpečí, například aby se vyhýbali jízdě autem přes záplavové vody, nosili záchranné vesty při plavbě na lodi a omezili konzumaci alkoholu v blízkosti vody.
• Plánování vodních aktivit s předstihem. To znamená, aby si lidé před odjezdem promysleli bezpečnostní opatření, jako je balení záchranných vest nebo volba bezpečné cesty domů při povodních. Připravenost pomáhá předcházet utonutí a udržuje všechny v bezpečí.
• Učinit z bezpečnosti u vody běžnou součást každodenního života, například nosit záchranné vesty, bedlivě hlídat děti a vyhýbat se alkoholu v blízkosti vody. Pokud je toto chování běžné a podporované přáteli a rodinou, dodržuje je více lidí, což zajišťuje bezpečnost všech.
• Připomeňte si Světový den prevence utonutí, který připadá na 25. července.  Zastavte se a připomeňte si životy ztracené v důsledku utonutí, kterým se dá předcházet, a zamyslete se nad tím, jak můžeme zvýšit bezpečnost vodních aktivit. Zavažte se, že někoho povzbudíte k tomu, aby se naučil plavat, sami se zúčastníte lekcí plavání, zvýšíte povědomí o prevenci utonutí nebo si prostě jen užijete vody a zároveň budete ostatním dávat příklad bezpečného chování.

Translated by: [Kristyna Anna Cernikova]