Dawn Holford, University of Bristol, Velká Británie; Linda Karlsson, University of Turku, Finsko; Frederike Taubert, Erfurt University, Německo; Emma C. Anderson, University of Bristol, Velká Británie; Virginia C. Gould, University of Bristol, Velká Británie
Vyvracení mylných představ o očkování
Očkování je jedním z nejúspěšnějších nástrojů veřejného zdraví, odhaduje se, že každou minutu zachrání přibližně šest lidských životů. Zároveň však čelí odporu části veřejnosti. Přetrvávající dezinformace narušují důvěru v očkování a představují významnou výzvu pro zdravotnické pracovníky, kteří se očkování věnují. Jak mohou zdravotničtí pracovníci držet krok s přívalem nepravdivých příběhů o vakcínách? A co mohou říkat pacientům, kteří tyto narativy uvádějí jako důvod, proč se nenechat očkovat, sebe nebo své děti?
I když může být lákavé reagovat prostým uváděním faktů, vyvracení mylných představ o očkování, které jsou často živeny dezinformacemi, není tak jednoduché jako sdílení dalších faktických informací. Vezměme si například dávno vyvrácený mýtus o souvislosti mezi očkováním a autismem: navzdory desetiletím výzkumu a rozsáhlým důkazům o tom, že mezi nimi žádná souvislost neexistuje, se s touto obavou zdravotničtí pracovníci mezi rodiči stále setkávají. Podobné mýty jsou „lepivé“, protože oslovují hlubší obavy lidí a opírají se o silné narativy, které se na první pohled mohou zdát intuitivní. Zároveň mohou být zneužívány aktéry s politickými agendami, kteří tyto mýty udržují ve veřejném prostoru.
Co tedy mohou zdravotníci říci někomu, kdo má mylné představy o očkování? Začít je třeba tím, že pochopíme, co motivuje něčí přesvědčení. Představme si dva rodiče, Tinu a Toma. Oba sdílejí obavu, že imunitní systém jejich dětí nezvládne všechna doporučená očkování. To je další častá mylná představa: ve skutečnosti jsou vakcíny ve srovnání se skutečnou nemocí pouze nepatrnou dávkou. U Toma je tato obava motivována strachem z nežádoucích účinků, které by každá vakcína mohla vyvolat. U Tiny vychází spíše z preference, aby si její dítě vytvořilo silnou „přirozenou“ odolnost vůči nemocem. Tyto hlubší zdroje povrchové obavy se v psychologii označují jako „kořeny postojů“ (attitude roots) a mohou vést k tomu, že se lidé svých mylných představ drží i tváří v tvář faktickým korekcím.
Často máme přirozený impuls přímo opravovat mylné představy, které slyšíme od ostatních. Výzkumy však ukazují, že pokud nejprve validujeme kořeny postojů lidí, jsou následně otevřenější korekci mýtů o očkování, což může vést k vyšší míře jejich přijetí očkování. Abychom reagovali na Tomovy obavy, měli bychom ho nejprve ujistit, že je normální, že chce chránit své dítě. Naopak, abychom reagovali na obavy Tiny, bylo by lepší nejprve uznat, že je obecně dobré vyhýbat se zbytečným lékům. Poté, co s nimi navážeme kontakt a vybudujeme důvěru, můžeme pokračovat v řešení jejich mylných představ a sdílení dalších informací o očkování.
Jak můžeme připravit zdravotníky na rozhovory o očkování?
Nejlepší způsob, jak řešit mylné představy o očkování, je individuální přístup založený na dialogu. Pokud mají lidé možnost promluvit si o zdravotních otázkách s lékařem, kterému důvěřují, může to být velmi účinný způsob, jak zvýšit zájem o očkování. Příkladem takového přístupu je empatický vyvracející rozhovor (Empathetic Refutational Interview), čtyřkrokový rámec pro strukturování rozhovorů o očkování, který využívá výše popsané postupy založené na důkazech. Jeho cílem je budovat důvěru a reagovat na mylné představy s respektem ke „kořenům postojů“ jednotlivých lidí. Tento přístup vznikl v rámci projektu JITSUVAX a navazuje na další dialogicky orientované metody, například motivační rozhovor (Motivational Interviewing).
Vést s pacienty respektující dialog o očkování však není vždy snadné. Zdravotničtí pracovníci se mohou obávat, že rozhovor vyvolá konflikt. Mnozí navíc nedostávají žádné systematické vzdělávání, které by je na tyto situace připravilo. Pokud už zdravotničtí pracovníci určité školení či metodické vedení mají, často se opírá o informačně zaměřený přístup založený na předávání faktů pacientům, což může být ve skutečnosti kontraproduktivní. V rámci projektu JITSUVAX proto proběhly rozhovory se zdravotnickými pracovníky, kteří popisovali svou potřebu konkrétní podpory a strategií, jež by jim pomohly pracovat s mylnými představami pacientů o očkování.
Projekt JITSUVAX vyvinul nástroje na podporu zdravotnických pracovníků při používání empatického vyvracejícího rozhovoru při rozhovorech o očkování:
- Online zdroje, které pomáhají zdravotnickým pracovníkům porozumět jedenácti „kořenům postojů“, jež stojí v pozadí mylných představ o očkování.
- Metodická doporučení, jak využívat empatický vyvracející rozhovor (Empathetic Refutational Interview) ke zkvalitnění rozhovorů o očkování.
- Školení pro zdravotnické pracovníky zaměřená na empatický vyvracející rozhovor (Empathetic Refutational Interview).
Uspořádali jsme workshopy se zdravotnickými pracovníky v různých zemích napříč Evropou, kteří po absolvování školení uváděli výrazné a dlouhodobé zlepšení svých dovedností i sebedůvěry při rozhovorech o očkování. V Rumunsku zaznamenali zdravotničtí pracovníci vyškolení v empatickém vyvracejícím rozhovoru (Empathetic Refutational Interview) a v motivačním rozhovoru (Motivational Interviewing) větší nárůst počtu objednaných očkovacích termínů po konzultacích ve srovnání s kolegy, kteří školením neprošli.
Naše zkušenosti odrážejí zjištění Světové zdravotnické organizace, že školení komunikačních dovedností zdravotnických pracovníků pomáhá budovat jejich sebevědomí při rozhovorech o očkování a je hodnotnou investicí.
Praktická doporučení
Pro odborníky:
- Jako zdravotník máte jedinečnou pozici důvěry, pokud jde o lékařské rady. Uvědomte si, že vaše rozhovory mohou mít zásadní vliv na rozhodnutí pacientů o očkování.
- Porozumění „kořenům postojů“ vašich pacientů vám může být při rozhovoru výraznou oporou. Lze si to představit jako určitou „diagnostiku“ situace, která vám pomůže zvolit vhodný způsob, jak k obavám pacienta přistoupit. Mezi techniky, které tento diagnostický krok podporují, patří kladení otevřených otázek (např. „Jaké informace by vám pomohly při rozhodování?“) namísto uzavřených („Mohu vám poskytnout nějaké informace?“) a také nácvik aktivního naslouchání prostřednictvím parafrázování a reflektování toho, co pacient říká.
- Existují účinné, na důkazech založené způsoby, jak vyvracet mýty o očkování a zároveň si zachovat dobrý vztah s pacientem. Vyhledejte proto školení v těchto technikách, která mohou podpořit vaši sebedůvěru i komunikační dovednosti při rozhovorech o očkování.
- Možná máte obavu, že dialog s pacienty zabere více času, než kolik je během konzultace k dispozici. Komunikační přístupy, jako je empatický vyvracející rozhovor (Empathetic Refutational Interview), však nabízejí techniky, jak rozhovor co nejlépe využít i v případě, že máte jen několik málo minut. Je lepší budovat důvěru a položit základy pro budoucí diskuse než předávat informace, které nebudou dobře přijaty.
- Pokračujte v procvičování komunikačních dovedností a technik, které si osvojíte, jejich účinnost se s praxí obvykle dále zvyšuje.
Přeložila: Kristýna Anna Černíková
