Aïna Chalabaev, Univerzita Grenoble Alpes, Francie
Jak bylo zmíněno v předchozím příspěvku, zdravotní přínosy pravidelné pohybové aktivity jsou u lidí ve věku 65 let a více dobře doložené. Světová zdravotnická organizace stanovila jasná doporučení ohledně množství a typu pohybu, který je spojen se zdravotními benefity. Přesto právě starší lidé zůstávají celosvětově jednou z nejméně aktivních skupin populace.
Limity univerzálních intervencí
Nestačí jen opakovat, že pohyb prospívá zdraví. Problémem je spíš to, jak proměnit dobré úmysly ve skutečné chování. Psychologie zdraví nabízí řadu osvědčených metod, které mají podpořit zdravější životní styl. Jenže to, co funguje u mladších lidí, nemusí být pro starší vůbec vhodné – někdy může dokonce uškodit. Proto je důležité hledat přístupy, které budou ušité na míru právě jim.
Ageismus: skrytá překážka pohybu
Jednou z překážek, která se týká přímo starších lidí, je ageismus. Patří sem stereotypy (tedy přesvědčení), předsudky (emoce) i diskriminace (chování). Ačkoli mohou být stereotypy i pozitivní, většinou převažují ty negativní, a tento trend se během 20. století ještě zesílil. Negativní stereotypy pak přispívají k diskriminaci. Přibližně 35 % lidí nad 65 let uvádí, že se s diskriminací setkávají v běžném životě, a zhruba každý sedmnáctý člověk nad 50 let dokonce v rámci zdravotní péče.
Zdravotničtí profesionálové se navíc často učí chápat stárnutí hlavně prizmatem nemocí a úpadku. V kombinaci s každodenním setkáváním s křehkými seniory to může jejich ageistické postoje ještě posilovat. Studie ukazují, že pomoci může například předkládání dat, která nabourávají stereotypy, třeba o tom, kolik seniorů stále pracuje, dobrovolničí nebo se učí nové dovednosti. Dalším účinným přístupem pro změnu vnímání je mezigenenerační kontakt, tedy smysluplná setkání a spolupráce lidí různých věkových skupin.
Ageismus ale působí i jinak: starší lidé si mohou tyto stereotypy sami osvojit a vnitřně je přijmout. Tým Beccy Levy navrhl model, podle nějž právě takto naučené stereotypy ovlivňují to, jak sami sebe v pozdějším věku vnímáme, a tím i naše zdraví a délku života. Například mladí lidé, kteří mají negativní postoje ke stáří, mají o 30 let později vyšší pravděpodobnost, že prodělají kardiovaskulární onemocnění. Pohled na vlastní stárnutí tak hraje zásadní roli, ti, kdo ho vnímají pozitivně, mají větší tendenci zůstat aktivní a udržovat si zdravé návyky.
Jak bojovat s ageismem a jeho dopady
Řada studií zkoumala způsoby, jak podpořit pozitivní vnímání vlastního stárnutí – zejména ve vztahu k pohybovým aktivitám. Například Beyer a kol. (2019) provedli randomizovanou studii s 84 křehkými, neaktivními seniory (průměrný věk kolem 77 let). Jedna skupina absolvovala standardní program pohybových aktivit přizpůsobených jejich možnostem (APA). Druhá skupina dostala stejný program, ale navíc ještě „modul sebereflexe“. Tento modul zahrnoval čtyři sezení během 12 týdnů, zaměřená na zpochybnění stereotypů, učení se o stárnutí a změnu negativních sebepojetí. Výsledek? Účastníci této skupiny uváděli pozitivnější vnímání vlastního stárnutí a také zlepšení duševního zdraví.
Experimentální studie ukazují, že stereotypy mohou mít ještě jemnější, ale velmi silné dopady. Když jsou starší lidé během klinických testů vystaveni negativním stereotypům, jejich výkon se zhoršuje, ať už jde o paměť, nebo třeba o sílu stisku ruky. Jedna studie dokonce zjistila, že pouhé „aktivování identity seniora“ vedlo ke snížení síly stisku téměř o 50 %. Taková aktivace může probíhat nenápadně, například při interakci s mladším zdravotníkem, vyplňováním věku těsně před testem, nebo když jim někdo řekne, že budou prověřovány schopnosti citlivé na věk. Výzvou pro zdravotnické profesionály je proto vytvořit prostředí bez ageistických náznaků. Praktickým krokem může být třeba to, aby se věk nezjišťoval bezprostředně před samotným testem.
Boj s ageismem vyžaduje kombinované úsilí: zvyšovat povědomí a měnit pohled celé společnosti, a zároveň posilovat samotné seniory, aby mohli přetvářet své vlastní vnímání stárnutí. K dosažení tohoto cíle jsou nezbytné intervence postavené na pevných vědeckých základech.
Praktická doporučení
- Aktivně přemýšlejte o svých vlastních předpokladech o starších lidech a sledujte aktuální vědecké poznatky, abyste si udrželi co nejobjektivnější pohled.
- Zvažte, jak můžete do konzultací začlenit pozitivní poselství o stárnutí, např. zdůrazňujte, že i starší lidé mohou nabírat sílu a učit se novým dovednostem.
- Připomínejte, že pozitivní postoj ke stáří podporuje dlouhodobou aktivitu i zdraví.
- Vyhýbejte se negativním narážkám na věk, jako je označování testu za „citlivý na věk“ nebo srovnávání starších lidí s mladšími.
- Povzbuzujte starší pacienty k účasti na mezigeneneračních programech, kde mladší i starší spolupracují na stejných úkolech.
Translated by: Kristýna Cerníková
