CommunicationGoal setting

Učení dovednosti komunikace o zdraví

Wendy Lawrence, University of Southampton

Druh životního stylu je hlavní příčinou úmrtí a nemocí ve společnosti. A také je rostoucí zájem o způsob, jak zlepšit přístup ke zdraví. Pracovníci v první linii, zejména ti pracující ve zdravotnictví, sociálních službách a komunitních službách jsou hlavními zdroji, podporujícími změnu v chování. Preventivní prohlídky nabízejí možnost k zahájení diskuze o změně chování. Ale mnoho odborníků cítí, že jim chybí znalosti a dovednosti potřebné k podpoře změny chování. To může snížit důvěru k rozhovoru s klienty nebo pacienty o potencionálně citlivém tématu jako je kouření, snižování váhy nebo konzumace alkoholu.

Dovednosti komunikace o zdraví je školící program založený na sociálně kognitivní teorii a technikách behaviorální změny, které vyzdvihují posílení a na pacienta zaměřenou péči. Byl vyvinut multidisciplinárním týmem na Univerzitě v Southampton ve spolupráci s místními zdravotnickými a sociálními službami. Dovednosti komunikace o zdraví je efektivní, evidence-based přístup, používající praktické a jednoduché dovednosti. Ty pomohou lidem rozpoznat jejich vlastní důležité výzvy a jejich řešení. Všichni zdravotničtí pracovníci mohou používat Dovednosti komunikace o zdraví i v krátkém setkání.

Lidé nemění, nebo nepřejímají nové vzorce chování v izolaci. Jsou ovlivněni jejich sociálním kruhem, fyzickým prostředím a ostatními prvky mimo jejich kontrolu. Potřebujeme porozumět těmto faktorům, abychom mohli efektivně podpořit behaviorální změnu. Měli bychom se více zaměřovat na porozumění okolností života lidí, abychom jim mohli nabídnout vhodnou podporu a účinně u nich podporovat změny. Jedním z principů Dovedností komunikace o zdraví je začít se zjišťováním priorit lidí, porozumět jejich motivaci a výzvám a co nejdůležitějšího se chtějí zaměřit.

Program také povzbuzuje odborníky, aby uvažovali o hodnotě kladení otázek, poslechu a podpoře stanovení cílů, na rozdíl od toho, aby lidem říkali, co mají dělat, radili nebo poskytovali informace. Můžeme efektivněji využívat čas, který máme k dispozici k podpoře jednotlivců ke zlepšení jejich zdraví a pohody pomocí podpůrných rozhovorů, nasloucháním, učením se a zkoumáním lidského světa a naplánováním prvních kroků vedoucích ke změně chování. Níže jsou praktická doporučení z programu Dovednosti komunikace o zdraví, které můžete používat.

Praktická doporučení:

  1. Ptejte se otevřenými otázkami. Tyto otázky většinou začínají s „Co“ a „Jak“ a zvou jedince k reflexi jeho vlastních potíží, bariér, řešení a prvních kroků ke změně. Např. „Co byste chtěl/a změnit? Co vám stojí v cestě k této změně? Jak to můžete překonat? Co by byl Váš první krok?“ Pokládáním těchto otázek se můžete hodně dozvědět a zároveň podpořit je v nalezení dovedností a zdrojů, které potřebují ke změně.
  2. Vyhýbejte se udílení rad o tom, co mají dělat. Poskytováním rad předpokládáte, že lidé neznají důležitost zdravého životního stylu. To může působit povýšeně a někoho to může odradit a znejistit, že není schopen změny.
  3. Naslouchejte a přijměte ticho. Lidé potřebují čas k přemýšlení. Když položíte otázku, nespěchejte, abyste vyplnili ticho. Místo toho dejte druhému šanci k formulování odpovědi a přistupujte k tichu jako k prostoru k přemýšlení. Dát prostor k vyjádření myšlenek a toho, co chtějí, může být výhodné. Může to být poprvé po dlouhé době, kdy je někdo poslouchal, což může působit podpůrně. Naslouchání ukazuje, že si vážíte jejich názoru a hodně se toho o nich naučíte. To vám může pomoci jim pomoc.
  4. Podpořte SMARTER nastavování cílů (Specifické, Měřitelné, Akční, Realistické, Časově omezené, Hodnotitelné, Kontrolovatelné). Lidé si vytvářejí cíle s omezeným plánováním a stejně tak s omezenými způsoby, jak jich dosáhnou. My tvrdíme „cíl bez plánu je pouhé přání“! Pokud váš pokus selže, pravděpodobně to vzdáte. Pokud se budete snažit dosáhnout něčeho menšího a uspějete, nejspíš budete dále pokračovat. Až někdo rozpozná změnu, kterou by chtěl provést, položte mu tyto SMARTER otázky:
    • Co přesně chcete dělat?
    • Jak často, nebo jak dlouho to chcete dělat?
    • Co potřebujete, abyste mohl začít?
    • Jak jste si jistý/á, že tohoto můžete dosáhnout? Na škále od 1–10?
    • Kdy chcete začít?
    • Jak poznáte, že jste uspěl/a?
    • Co uděláte, pokud cíle nedosáhnete?
  5. Reflektujte své konverzace a to, jak jsou podpůrné. Je užitečné se podívat zpětně na naše interakce s lidmi a zjistit, co funguje a co ne. Pomáhá to identifikovat, co děláme dobře a kde se potřebujeme rozvíjet. A zároveň nás to ujišťuje, že děláme to nejlepší každý den. Položte si tyto otázky:
    • Jakou podporu jsem dal/a tomu člověku, aby našel řešení svých potíží?
    • Co jsem mohl/a udělat jinak?
    • Co udělám příště?

 [translated by Kristýna Anna Černíková]