Graffigna, Università Cattolica de lSacro Cuore, Itálie

K efektnímu fungování zdravotnického systému je zapotřebí, aby zdravotníci po celou dobu spolupracovali a koordinovali své úsilí. Jinými slovy, k dosažení úspěchu vyžaduje medicína týmovou spolupráci. Pokud s tímto principem souhlasíme, pak by při aplikování této sportovní metafory měli být pacienti součástí hráčského týmu!

Koncept zapojování pacienta je důležitou součástí zlepšování efektivity a udržitelnosti zdravotní péče.

Co znamená zapojení pacienta?

Zapojení pacienta vnímá jedince nikoli jako pouhé „příjemce péče“, ale vidí je jako stěžejní aktéry v plánování a poskytování zdravotní péče. Je to proces, ve kterém jsou lidé skutečně aktivně zapojeni do určování relevantních bodů péče. To znamená do rozhodování o faktorech, které ovlivňují jejich život, do vytváření a implementování opatření, plánování, vytváření a poskytování služeb, a přijímání opatření vedoucích k dosažení změn chování a životního stylu. Pro tento proces jsou zásadně důležité psychologické postoje, motivace, pocity a připravenost pacientů zapojit se do zdravotní péče.

Naše skupina v roce 2017 navrhla a vědecky ověřila psychosociální rámec pro diagnostiku a podporu zapojení pacientů: Model zapojení pacienta. Tato nová, vědecky založená psychologická teorie si klade za cíl vysvětlit, jak se vyvíjí zapojení pacienta z jeho perspektivy. Model zapojení pacienta popisuje zapojení jako dynamicky se vyvíjející proces, ve kterém může pacient objevit své schopnosti k dosažení osobních projektů a zaměření na cíl – i přes život s nemocí.

Model zdůrazňuje pacientovu osobní volbu při změně přístupu ke zdravotnímu systému. Z pasivního příjemce se stává partnerem a spolutvůrcem zdravotní péče. Tato změna rolí dynamicky působí na vývoj jeho adaptace a resilience. Plné zapojení pacienta je výsledkem souboru emočních a motivačních sil, vedoucích k přerámování zdravotního stavu a identity/role pacienta. To je zásadní pro dodržování léčby, sebeřízení a úspěšné udržení změn v chování a životním stylu.

Model zapojení pacienta je složen ze čtyř fází. Zdravotnický personál může podpořit zapojení pacienta během každé fáze:

• Fáze 1: Zatemnění. V této fázi pacienti pociťují zranitelnost, která je spojena s kritickou situací, obvykle s diagnózou. Zdravotníci by měli poskytnout pacientovi emocionální podporu a pomoci mu sžít se s jeho novým zdravotním stavem. Důraz by měl být kladen na rozvoj nového zaměření pacienta a kontrolu nad nemocí. Jinými slovy, pacienti mohou být podpořeni v pocitu, že jejich činy vedou k efektivnímu zdravotnímu managementu.
• Fáze 2: Vzrušení. V této fázi mají pacienti již základní povědomí o svém zdravotním stavu, ale málo toho vědí o efektivním zvládání. V této fázi je obvyklé, že pacienti odejdou z péče. Zdravotníci se v této situaci stávají zásadním referenčním bodem. Musí pacienty podporovat ve zvládání a managementu nemoci, a tak snižovat počet jejich odchodů.
• Fáze 3: Srůst. V této fázi pacienti obvykle přijali svou nemoc a překonali hlavní psychologické potíže, spojené s nástupem nemoci. Zdravotníci mohou pacientům pomáhat udržet jejich adaptivní, zdravé chování i během stresové nebo atypické situace.
• Fáze 4: Eudaimonický projekt. V této poslední fázi jsou pacienti zcela obeznámeni se svou  nemocí a jejími dopady. Změnili své zvyky a životní styl v souladu s nároky léčby a začínají být aktéry v dosažení pozitivní a uspokojující kvality života, přestože žijí s chronickou nemocí.

Přechod od pasivního přístupu k efektivnímu a aktivnímu chování a k managementu zdraví je založen na komplexním procesu vytváření smyslu a zpracování vlastní identity. Subjektivní a někdy iracionální vnímání, které lidé o sobě mají, a jedinečný pohled, kterým hodnotí kvalitu svého života, jsou – podle našeho názoru – zásadní oblasti, které umožňují zahájení procesu zapojení. Zdravotníci mohou tyto poznatky začlenit do svých vlastních modelů zapojení v reálném životě.

Ukázalo se, že navrhovaný model zapojení pacientů do řízení zdraví předpovídá určitou úroveň dodržování lékařských doporučení a podpory pacientů v sebeřízení. Psychosociální hledisko v definování a měření zapojení pacientů je příslibem výrazného zlepšení našeho pochopení, jak lidé mění svou roli a jak se rozhodují pro větší zapojení do zdravotní péče.

Stručně řečeno, pocit emocionální kontroly jednotlivců nad nemocí a péče o sebe hraje zásadní roli v tom, jak dobře se dokážou s nemocí vyrovnat. Čím lépe svým emocím a rolím porozumí, tím větší mají možnost účinně se zapojit do zdravotní péče. Zdravotníci hrají klíčovou roli v každé z těchto proměn, od diagnózy až k tomu, že se pacient stane plně informovaným a angažovaným jednotlivcem, aktivně zapojeným do zdravotní péče o sebe.

Praktická doporučení:

• Posouzení zapojení pacientů: Škála zapojení pacienta může pomoci systematicky měřit zapojení napříč klinickým prostředím a poskytuje časové rámce za účelem plánování personalizovaných strategií a intervencí na jejich podporu.
• Budovat důvěru: Používejte personalizovanou komunikaci (např. komunikaci pacient-doktor, veřejnou komunikaci, komunikaci v sociálním marketingu), která je v souladu s měřenými úrovněmi zapojení pacienta.
• Otevřená kultura zdravotní péče: Lékařské prostředí a vzdělávání by se mělo zaměřit na vytváření vzdělávacích programů, které poskytují zdravotnickým pracovníkům potřebné znalosti, komunikační a vztahové dovednosti k podpoře zapojení pacientů.
• Podporujte nadšení pacientů: Pomáhejte pacientům dívat se na světlé stránky. Podpora optimistického přístupu, který vyhledává pozitiva, může pomoci lidem oddělit některé špatné, demotivující zprávy, které mohou ovlivnit motivaci k zapojení.

 

[Translated by Kristýna Anna Černíková]