Amy Barradell, University Hospitals of Leicester NHS Trust

Když řeknu “long-COVID”, co to pro Vás znamená?

Skupina lidí, kteří onemocněli Onemocněním způsobeným koronavirem 2019 (COVID-19), nadále trpí zatěžujícími příznaky, přetrvávající déle než 4 týdny po akutní infekci. Často uvádějí jak fyzické příznaky (např. dušnost, únava), tak psychické příznaky (např. úzkost, kognitivní poruchy). Ti, kteří tyto příznaky prožívají, to nazývají „Long-COVID“.

Moje zkušenost…

Práce na Long-COVID klinice mi ukázala, že lidé mají problém přijmout své novou situaci (a následky těchto příznaků), což jim brání v adaptaci a přijmutí nových strategiích sebeřízení. Zaměřují se na to, co dokázali dělat před „Long-COVIDem“ a jak se jejich život zhoršil od diagnózy. To naznačuje vyhýbavé chování (tj. pokus nebo touhu potlačit nechtěné vnitřní prožitky, jako jsou emoce, myšlenky, vzpomínky a tělesné pocity) a tendenci lidí soustředit se na formu příznaků namísto funkce příznaků (tj. tělesného signálu k změně chování). Ukazuje to, že lidé nejsou otevřeni novým zkušenostem a vyhýbají se žití v přítomném okamžiku.

Navíc, více než 25 % lidí, kteří byli hospitalizováni s COVID-19, má trvalé příznaky deprese i 6 měsíců poté, co byli propuštěni z nemocnice. Jelikož je deprese spojena s vyhýbavým chováním (tj. nedostatku energie zapojení se do situace), to ukazuje na to,  že lidé se možná neangažují v přínosných aktivitách.

Role psychické flexibility u Long-COVID

Psychická flexibilita představuje mechanismus působení Terapie přijetí (ACT). Zahrnuje tři pilíře terapie: (1) podporování otevřenosti ke zkušenostem, (2) uvědomění si přítomného okamžiku a (3) zapojení se do přínosných aktivit. Jak bylo uvedeno výše, u lidí žijících s Long-COVID se tyto pilíře zdají být nevyvážené, a proto je jejich řešení důležité. ACT lze proto využít k tomu, aby lidé změnili vztah, který mají ke svým potížím (tj. snížili vyhýbavé chování), budují své přijetí nového „normálu“ (tj. zvýšili uvědomění si přítomného okamžiku), motivovali se a aby usilovali o změny chování, které jsou pro ně důležité (tj. zapojili se do přínosných aktivit). ACT při Long-COVID již dosahuje pokroků, účastníci hlásili zlepšený wellbeing, stále prožívali úzkost spojenou s COVID, ale cítili se schopnější zvládat obecnou psychickou zátěž (jako je úzkost).

Použití ACT na klinice pro Long-COVID: Představuji Jo

Když jsem se poprvé setkal s Jo, zažíval/a pravidelné relapsy příznaků. Za účelem uchování anonymity představuje Jo škálu lidí, se kterými jsem pracoval na klinice pro Long-COVID. Jejich nejvíce zatěžujícími příznaky byla dušnost a únava, což znesnadňovalo běžné denní aktivity. Jo se bál(a) těchto atak příznaků a aktivně se snažil(a) vyhnout všemu, co by je mohlo zhoršit (tj. vyhýbavé chování, vyhýbání se přítomnému okamžiku). Věnoval(a) málo času činnostem, které mu(jí) přinášely radost a smysl (tj. vyhýbání se zapojení do hodnotných akcí).

V našich společných setkání jsme se věnovali všem komponentům ACT:

• Kognitivní defuze (tj. všímání si myšlenek spíše než noření se do nich, nebo je přijmout, a nechat myšlenky přicházet a odcházet místo toho, aby se v myšlenkách setrvalo) – k odlišení mezi myšlenkami/pocity a skutečnými zážitky (nejsou nutně totožné!).
• Kontakt s přítomným okamžikem – využití strategií mindfulness k zakořenění se v jejich smyslových zážitcích (tj. uvědomění přítomného okamžiku).
• Zkoumání hodnot – identifikace oblastí života, kterou jsou pro ně nejdůležitější.
• Přijmout závazek k činnosti – stanovit chování směřující k cílům, které jsou v souladu s jejich hodnotami.
• Já jako kontext – navázat kontakt se svým “pozorujícím já” a vidět své myšlenky z dálky (tj. Z více objektivního pohledu) bez toho, aby se do nich zamotali.
• Přijetí – přestat bojovat s tím, co je mimo jejich kontrolu, a zaměřit se na to, co je pod jejich kontrolou (tj. jejich chování).

Na druhém sezení si Jo stanovil(a) dva cíle, které byly v souladu s jejími hlavními hodnotami. Použil jsem techniky motivačního rozhovoru, abych jí pomohl stanovit SMART cíl a plány “když-tak” (if-then) k předvídání jakýchkoli obav, které by mohla mít.

O čtyři týdny později mi s velkou hrdostí sdělil(a), že dosáhl(a) svých cílů. Také začlenila několik cvičení mindfulness  do svého každodenního života (např. cvičení se zploštělým listem na proudící řece, deník vděčnosti a 5 minut jógy). Zažil(a) zvýšenou psychickou flexibilitu (tj. když je osoba psychologicky flexibilní, rozhoduje se na základě svých hodnot a dlouhodobých přesvědčení spíše než na základě okamžitých krátkodobých emocí, které právě prožívá), snížení příznaků deprese a zvýšenou důvěru v samostatnou seberegulaci mimo sezení.

Doporučení pro pracovníky ve zdravotnictví pracující s lidmi s Long-COVID:

1. Nezapomínejte na důležitost biopsychosociální anamnézy – skutečné porozumění složitosti příznaků dlouhého průběhu COVID u jednotlivce a důsledků těchto příznaků je klíčové pro identifikaci strategií péče orientované na pacienta. Nebojte se klást otázky jako: “S jakým příznakem máte největší potíže?”; “Jaký je dopad vaší dušnosti/únavy/kognitivních poruch… na váš život?”; “Jaké myšlenky se vám honí hlavou, když prožíváte dušnost/únavu/kognitivní obtíže?”
2. Zvažte změřen psychické flexibility – komplexní hodnocení procesů Terapie přijetí (CompACT) je rychlý a ověřený sebeposuzovací způsob měření psychické flexibility. Rychle můžete zjistit, které z pilířů psychické flexibility je třeba zvýšit, a plánovat podle toho svou strategii péče (např. pokud se vyhýbají zapojení do přínosných akcí, prozkoumejte, jaké jsou jejich hlavní hodnoty, a pomozte jim stanovit SMART cíl).
3. Poskytovat/odkazovat na mindfulness cvičení – mindfulness cvičení mohou být v rámci ACT mimořádně účinná k posílení pilířů psychické flexibility. V závislosti na tom, s čím někdo přichází, můžete nabídnout vhodné cvičení, zde jsou některé nápady:
4. Kognitivní defuze – Listy na proudící řece
5. Kontakt s přítomným okamžikem – Všimněte si 5 věcí
6. Sebe jako kontext – Metafora divadelního představení
7. Pravidelně se vzdělávejte v pokyny k osvědčeným postupům– Stejně jako u mnoha zdravotních stavů se i evidence ohledně Long-COVID neustále vyvíjí, proto si dejte pozor na novinky v literatuře a klinických směrnicích. Důkazy o účinnosti ACT rostou!
8. Starejte se i o sebe – Práce s lidmi trpícími Long-COVID může být náročná, proto se ujistěte, že budete mít pravidelnou supervizi nebo “debrief” s někým, komu důvěřujete. Pomáhá nejen hovořit o konkrétních pacientech, ale také to pomáhá udržovat psychickou pohodu ve vaší praxi.

[translated by Kristýna Anna Černíková]