Lis Dreijer Hammond, Aalborg University (DK), Christian Karlsen Hansen & Martin Lehmkuhl Kristensen, Rehabilitation Centre for Refugees, North Jutland Regional Health Services (DK) and Chalotte Glintborg, Aalborg University (DK)
Když dojde k nemoci nebo závažné negativní životní události, život se často nevrátí do podoby, jakou měl předtím. Pro lidi žijící s dlouhodobými zdravotními stavy není výzvou pouze zvládání příznaků, ale přizpůsobení se změněnému životu. Pokud je tento proces adaptace narušen, může přispívat k úzkosti, depresi, horším výsledkům fyzického zdraví a zvýšenému využívání zdravotnických služeb. Odhady toho, jak dobře se lidé přizpůsobují dlouhodobým stavům, se značně liší v závislosti na tom, jak je adaptace měřena. Podíl osob se špatnou adaptací se odhaduje mezi 16.9 a 62%. U dobré adaptace se odhady pohybují v rozmezí od 13 do 36.3%. Celosvětově žije s dlouhodobou multimorbiditou více než 1 miliarda lidí. Pokud až dvě třetiny z nich zažívají potíže s adaptací, existuje naléhavá potřeba zlepšit podporu při přizpůsobování se dlouhodobým zdravotním stavům.
Adaptace se neomezuje na dodržování lékařských doporučení ani se netýká pouze zdravotního chování. Integrativní model adaptace na průběžné výzvy (dříve „na chronická onemocnění”) (IMACC) je teorií biopsychosociálního procesu adaptace tak, jak ho prožívá samotný člověk. Model IMACC byl vyvinut na základě studie zaměřené na diabetes 2. typu a následně ověřen z hlediska jeho použitelnosti u epilepsie s nástupem v dospělosti. Společné využívání modelu IMACC může poskytnout přímý vhled do procesu adaptace dané osoby, jak je popsáno níže.
Adaptace je normální a celoživotní proces, když se mění život, měníme se s ním. Negativní životní změny však mohou být obtížné zvládnout. Model IMACC stanovuje, že aby každodenní život fungoval co nejlépe, může být nutné změnit myšlenky a chování, která za nových podmínek již nejsou užitečná. Takové změny se nazývají adaptační úkoly. Jejich úspěšné zvládnutí vede k lepší adaptaci, funkčnějšímu každodennímu životu a pozitivní změně identity. Potíže s adaptací mohou být způsobeny překážkami, které brání změně, jež mohou proces adaptace zablokovat a v průběhu času vést ke špatné adaptaci, zhoršení duševního a fyzického zdraví a negativním změnám identity.
Jak je IMACC strukturován
IMACC se skládá ze tří vzájemně propojených úrovní:
Úroveň 1: Osobnost a životní změny se týkají minulé osobnosti, přesvědčení a chování. Zaměřuje se na aspekty, které mohou ovlivnit proces adaptace, buď jako překážky tohoto procesu, nebo jako silné stránky, které mohou adaptaci podpořit. Kromě toho může na proces adaptace působit také určení zkušeností, ke kterým dochází v souvislosti s negativními životními událostmi vyvolávajícími potřebu adaptace, a to jak negativně (např. pochybení ve zdravotní péči), tak pozitivně (např. podpora okolí).
Úroveň 2: Průběžný cyklus adaptace se skládá z pěti oblastí s adaptačními úkoly. Když se člověk ocitne tváří v tvář dlouhodobému zdravotnímu stavu nebo postižení, začíná fází Zhodnocení situace. V této fázi zpracovává počáteční emocionální reakce, jako je šok nebo hněv, a zároveň přemýšlí o tom, co bude možná nutné změnit, aby život opět fungoval. Součástí je rozvíjení motivace k adaptaci.
Poté přechází do fáze Učení, kdy získává znalosti o svém stavu a dostupných možnostech, a také dovednosti pro sebeřízení a zvládání zátěže. Obvykle to zahrnuje rozvoj nových postojů k životu a k ostatním. Důležitou roli hraje také Okolí člověka. Rodina, zaměstnání, zdravotničtí pracovníci a širší prostředí ovlivňují adaptaci, stejně jako vnímání vlastního okolí a životních rolí danou osobou.
S postupující adaptací je třeba, aby se člověk věnoval fázi Pouštění, tedy zpracování ztrát spojených s dřívějšími schopnostmi nebo budoucími sny a plány, které již nejsou uskutečnitelné. Postoje nebo chování, které v nové situaci přestaly fungovat, může být nutné opustit. Postupem času může člověk pro každou změnu dosáhnout fáze Přijetí a integrace nového způsobu života tím, že nové postoje a chování začlení a udrží ve svém každodenním životě.
Je důležité poznamenat, že pro každou otázku vyžadující změnu člověk prochází průběžným cyklem adaptace, což znamená, že několik oblastí může být aktivních současně.
Level 3: Udržovací cyklus se zaměřuje na to, co se stane v náročných situacích. Jedná se o klasický kognitivně-behaviorální udržovací cyklus s jedním rozdílem: kognice jsou charakterizovány konfliktem mezi fází Zhodnocení situace nebo Učení (v závislosti na tom, kde v procesu adaptace se člověk zasekl), fází Pouštění a Okolím. Pro ilustraci lze uvést (stereo-)typický příklad ženy, která se snaží naučit se více zaměřit na péči o sebe, ale nedokáže se vzdát své role osoby, která vaří a uklízí, ze strachu, že by byla „špatnou matkou” nebo „špatnou manželkou”. Udržení blízkých vztahů (sociální okolí) se jí zdá důležitější než péče o sebe (hluboce zakořeněný postoj).
Praktická doporučení
Stanovte smysluplný cíl: Podpořte reflexi toho, které změny v každodenním životě dané osoby by mohly mít pozitivní dopad (např. změna zdravotního chování). Prodiskutujte, jak může tuto změnu začlenit do své každodenní rutiny. Konkrétnost ohledně podrobností (čas, místo apod.) usnadňuje zahájení. Zeptejte se, co by pro ni tato změna znamenala – a co by znamenalo, pokud se změna neuskuteční. Smysluplné cíle pomáhají udržet motivaci.
Pracujte s překážkami: Projděte si pokusy o zavedení změny a normalizujte případné obtíže. Proberte nedávný pokus o změnu a naslouchejte hlubokým hodnotám a postojům, které se za ním skrývají (např. „Musím nejdříve pomoci ostatním, až pak sobě” nebo „Musím dokončit úkol, než si odpočinu”).
Zvažte roli ostatních: Zeptejte se dané osoby, jaký dopad by podle jejího názoru mohla mít tato změna na blízké vztahy. Například pokud potřeba zlepšit péči o sebe znamená dělat méně pro ostatní, jaké důsledky by to podle ní mohlo mít? Co by to znamenalo pro její identitu (např. změna životních rolí)? Co si myslí, že by si ostatní mohli myslet, říkat nebo dělat?
Podpořte vyjednávání o změně: O čem by daná osoba mohla potřebovat mluvit s ostatními? Možná bude potřebovat zjistit, co to pro ostatní znamená (namísto spoléhání se na vlastní předpoklady). Možná bude potřebovat vyjednat úpravy každodenních rutin nebo zlepšit své dovednosti v komunikování vlastních potřeb (např. kolísající úrovně bolesti – co mohou ostatní očekávat, že bude schopna dnes zvládnout).
Zlepšete základní tělesné vědomí: Podpořte danou osobu v učení se rozumět tělesným příznakům a vjemům, co znamenají a jak je využívat k vedení péče o sebe. Pomozte jí zvládat stres spojený se změnou chování a dopad změny na blízké vztahy.
Translated by: Kristýna Anna Černíková
