Shane Timmons, Ekonomický a sociální výzkumný institut, Irsko

Vlády celého světa se mobilizovaly ke kontrole nad šířením nového koronaviru, ale pro úspěch opatření bude rozhodující chování jednotlivců. Pracovníci oddělení behaviorálního výzkumu v Ekonomickém a Sociálním výzkumném institutu v Dublinu spolupracovali s irským ministerstvem zdravotnictví při tvorbě opatření v reakci na pandemii COVID-19. Součástí této práce bylo zpracování více než 100 vědeckých publikací. Rovněž cestou přednášek z Psychologie zdraví pro zdravotníky začali hledat prostředky, jak nejlépe komunikovat s veřejností.
V přehledovém textu jsme se zaměřili na výzkumy, které byly relevantní pro tři oblasti, které formují základnu šíření veřejného zdraví v mnoha zemích: hygiena rukou, dotýkání se obličeje a sociální izolování se. Rovněž jsme se zaměřili na širší odborné texty, které se týkají motivace ke zdravému chování a efektivní krizové komunikace.

Hygiena rukou
Možnosti, jak zlepšit hygienu rukou uvnitř zdravotnických zařízení jsou již dobře zdokumentovány. Máme k dispozici silné empirické důkazy o tom, že pouze vzdělávání a uvědomování tohoto faktu samo o sobě nestačí, zatímco mohou být vysoce efektivní jednoduché změny v prostředí.  Navedením pozornosti na desinfekční prostředky k mytí rukou tím, že je umístíme do frekventovaných chodeb a označíme je jasnými barvami, dramaticky zvýšíme jejich používání, a to mnohem více než pouhé navýšení jejich počtu. Signalizování, že jejich použití je očekávanou normou může přinést další užitek. Přímá, ale zdvořilá žádost, např. „již jste si vydesinfikovali ruce?“ po příchodu pacientů nebo návštěvníků do objektů mohou být jednoduché způsoby, kterými lze tyto normy sdělovat. Je důležité, aby vybudování a udržení těchto návyků přesáhlo nad širším využíváním restrikcí. 

Dotýkání se obličeje rukama
Na rozdíl od výzkumu hygieny rukou jsme nenašli žádné postupy pro snížení počtu doteků obličeje. Samotné uvědomování pravděpodobně není efektivní: fakt, že si lidé uvědomí, když se dotknou své tváře, může jen zvýšit počet dotyků, které udělají. Vzhledem k nedostatku zavedených intervencí se zdravotníci musí více spoléhat na obecné modely změny chování, např. Behaviour Change Wheel (Kruhová změna chování), Intervention Mapping (Mapování intervencí) nebo metoda FAST. Spolu s dalšími výzkumníky doporučujeme testovat způsoby, jak jinak nahradit sahání na obličej (např. využití rukávu nebo kapesníku), a nikoli jen od sahání odrazovat.  

Pobyt v izolaci
Samoizolace může jedincům, kteří mají symptomy nemoci nebo byli v úzkém kontaktu s infikovanými osobami, zachránit život, ale může mít i negativní psychologické důsledky. Sociální izolace a osamělost mají na well-being dopad, který je srovnatelný s dobře známými rizikovými faktory jako např. kouření. Vyhodnocení/přehled 24 výzkumů provedených během minulých pandemií ukazuje, že pobyt v karanténě přináší rizika, která přesahují dobu izolace, jako např. zvýšení incidence depresí během následujících tří let poté.
Zdravotníci mohou být obzvláště riziková skupina, neboť negativní psychologický dopad izolace se může sčítat se starostmi, týkajících se potíží/selhávání při poskytnutí svých služeb spolupracovníkům nebo pacientům v období pandemie. Zvláště zranitelným skupinám by měly úřady/veřejná správa zprostředkovat doplňkové služby v oblasti duševního zdraví, které budou dostupné na dálku. Pomáhat jedincům plánovat pobyt v izolaci pomáhá např. WHO a na úrovních národních států existují služby, např. NHS ve Velké Británii (v ČR to jsou Krajské hygienické stanice nebo SZÚ), které také pomáhají zvládat situaci a zahrnují doporučení, týkající se udržování kontaktu s druhými pomocí telefonu nebo online, s cílem zjistit, jak dobře se lidé cítí a zda udržují řád a rutinu.  

Motivování k vhodnému chování
Důsledky onemocnění COVID-19 nejsou rovnoměrné pro všechny jedince. Starší lidé a lidé s jinými onemocněními čelí mnohem většímu riziku než mladší a zdravější lidé. Avšak well-being těch nejvíce rizikových nezáleží jen na jejich vlastním chování, ale také na chování druhých. Existuje dobrý důkaz pro podporu kooperativní strategie, i když jednání, které je ve prospěch jedince nemusí mít nutně prospěch pro širší skupinu. Zásadní je efektivní komunikace. Šíření skupinové identity díky používání jazyka např. „jsme v tom všichni spolu“ může zvýšit skupinového ducha a činnost skupiny, stejně jako zdvořilé neschvalování chování, které ničemu nepomáhá (např. panické nákupy). Experimenty ukazují, že zdůrazňování obětí druhých lidí zvyšuje ochotu pomáhat. Rychle narůstající důkazy, které přímo sledovaly komunikaci během COVID-19 ukazují, že zdůrazňování rizik, která druzí podstupují a prosociální podněty (apely), které vybízejí k tomu, abychom se vyhnuli „šíření“ viru jsou efektivnější než jednoduché rady či zprávy jak „nechytit“ virus. 

Krizová komunikace
Psychologie krizové komunikace zdůrazňuje doplňkové principy, které praktikům pravděpodobně pomohou při komunikaci s pacienty a klienty během pandemie COVID-19. Důležité jsou rychlost, transparentnost a důvěryhodnost. Praktici mohou přiznat svou nejistotu a být empatičtí vůči obtížím, jimž čelí lidé během krize, a také mohou zdůrazňovat užitečnost různých aktivit jedince, aby tak podpořili rovnováhu mezi úzkostí a optimismem.
Boj s šířením COVID-19 vyžaduje přispění mnoha vědních oborů. Teorie a metody behaviorálních věd mohou být jeho součástí. Rychlá doporučení behaviorálních oborů prostřednictvím vysoce kvalitních    experimentů může být důležitou součástí maximalizace jejich užitku. 

Praktická doporučení– Zlepšit hygienu rukou pomocí kombinace kampaní zaměřených na vnímání sanitárních prostředků, které jsou k dispozici a pomocí zdvořilých upozornění/signálů, že jejich využití je očekávanou normou.

• Odrazovat od dotýkání se obličeje není pravděpodobně dostačující – je potřeba změnit fyzické a sociální prostředí k navození změny chování, např. tím, že se vytvoření nové normy k zavedení zvyku dotýkání se obličeje rukávem nebo k připravenosti používat kapesníky.
• Pomáhat lidem zapojit se do distální sociální sítě a k udržení rutiny, což pravděpodobně pomáhá zmírnit negativní psychologický dopad samoty, ale je rovněž zapotřebí jej doplnit další podporou duševního zdraví.
  
• Zdůraznit kolektivní povahu problému, kterému čelíme, a kvůli šíření pomáhajícího chování objasňovat rizika, kterým čelí nejvíce zranitelná část populace – ale zároveň nedovolit, aby nevhodné chování probíhalo bez kontroly.
  
• Vyrovnávat úzkost lidí optimismem i pomocí efektivity individuálních aktivit zaměřených proti šíření COVID-19  

Překlad: Renata Hacklová a Radim Badošek