AssessmentBrief behavioural interventionGoal settingHabitPlanning

Jak zlepšit protialkoholní poradenství v primární péči: dva úhly pohledu

Amy O’Donnell, Newcastle University, UK

V poslední době poklesla konzumace alkoholu v některých částech Evropy, a to zejména u mladých lidí. Nadměrná spotřeba alkoholu však přesto zůstává hlavním rizikovým faktorem, který vede ke špatnému zdraví a předčasným úmrtím. Lidem, kteří nadměrně pijí, mohou praktičtí lékaři nebo zdravotní sestry poskytovat doporučení, jak konzumaci alkoholu omezovat. Poradenské přístupy o nadměrném pití, které čerpají z výsledků mnoha výzkumů, využívají formu strukturované konverzace. Jejich cílem je motivovat pacienta k přemýšlení nad změnou chování ve vztahu k pití alkoholu, a tím zmírnit jeho negativní dopad na zdraví. I když nejsou doposud úplně jasně identifikovány klíčové prvky těchto rozhovorů, efektivními součástmi tohoto poradenského balíčku se jeví zejména poskytování zpětné vazby pacientovi o konzumaci alkoholu a povzbuzování pacienta ke sledování (monitoringu) pití.

Poskytování léčby založené na důkazech (EBM– evidence based medicine), která usiluje o dosažení změny v rutinní zdravotní péči, je však pomalá a choulostivá záležitost. Některé odhady naznačují, že trvá v průměru až 17 let, než se výsledky výzkumu dostanou do každodenní klinické praxe. Jak se ukazuje z více než 70 randomizovaných kontrolovaných studií a dalších odborných publikací, ani po třiceti letech výzkumu se v primární zdravotní péči běžně nedávají stručné rady, týkající se pití. Při přemýšlení nad důvody, proč krátké poradenství o pití alkoholu není v primární péči více přítomno, se musíme zaměřit na několik různých hledisek, a to jak na straně poskytovatelů péče (lékařů), tak na straně příjemců péče (pacientů),

Co nám tedy mohou lidé, kteří poskytují protialkoholní poradenství v primární péči stručně nabídnout?

Mezi běžné problémy, které zmiňují praktičtí lékaři a zdravotní sestry, patří nedostatek času na školení nebo málo finančních zdrojů pro poskytování protialkoholního poradenství. Přesto ani dodatečné peněžité bonusy za toto poradenství pro praktické lékaře nemusí být nutně efektivní implementační strategií. V Anglii nedávno uskutečněná studie zjistila, že zavedení finančních pobídek u protialkoholního poradenství v primární péči nemělo téměř žádný dopad na to, kolik alkoholu pacienti vypili. Další výzkumy naznačují, že větší roli při ovlivňování praxe mohou sehrát postoje a přesvědčení lékařů, týkající se důležitosti a hodnoty diskusí o alkoholu během rutinních zdravotních prohlídek. Někteří praktičtí lékaři však pochybují o tom, že mohou být jejich pacienti – a zejména ti s velmi těžkou závislostí na pití – k radám ohledně změny chování při pití vnímaví. Je to zčásti způsobeno nedůvěrou v účinnost psychologických terapií při nadměrné spotřebě alkoholu, a také proto, že se praktičtí lékaři obávají, že by tímto přístupem na pití alkoholu ještě více upozorňovali.

Méně výzkumů zkoumalo pohled ze strany pacientů. Výzkumy ukazují, že většina lidí považuje za přijatelné, pokud se praktičtí lékaři nebo zdravotní sestry na konzumaci alkoholu ptají. Poradenství o životním stylu považují za cennou součást zdravotní péče, a to zejména u osob, které mají v důsledku pití alkoholu zdravotní potíže. Někteří lékaři stejně jako pacienti si však nejsou jisti, zda jsou lidé o problémech s pitím ochotni s praktickými lékaři pravdivě mluvit. Velkou výzvou je nízké povědomí mnoha pacientů o množství vypitého alkoholu. To je částečně dáno tím, že výpočet vypitého alkoholu např. ve sklenici vína nebo ginu s tonikem je poměrně složitý, a tak může být snadné při pití doma, kde chybí standardizovaná opatření, o množství ztratit přehled

Je to částečně i proto, že konzumaci alkoholu mnozí lidé nevnímají z pohledu zvýšeného rizika vzniku konkrétních nemocí (tj. tak, jak vidí pití praktičtí lékaři, lékaři – specialisté nebo epidemiologové), ale spíše ji vnímají z hlediska ústřední role alkoholu na oslavách a při zábavě. To znamená, že se někteří pacienti mohou zdráhat přiznat, že pijí příliš mnoho a divit se, když jim jejich lékař doporučuje omezit pití. V souvislosti s tímto problémem nám pacienti sdělují, že vyzkoušeli mnoho strategií zaměřených na snížení pití, ale ty načerpali zejména z „lekcí života“ ve svých rodinách, od přátel a sociálních skupin. Někteří pacienti tedy vidí omezený přínos poradenství, které jim praktičtí lékaři nebo zdravotní sestry ohledně pití nabízejí, a které se jim tak může jevit jako odtržené od skutečného života.

Praktická doporučení

Jak tedy můžeme využít všechny tyto názory, poznatky a zkušenosti ke zlepšení krátkého protialkoholního poradenství v primární zdravotní péči?

  • Nejprve sami sebe ujistěte, že ptát se na pití alkoholu je v pořádku. Existuje jen málo důkazů o tom, že by se pacienti urazili, pokud se zeptáte na jejich návyky spojené s pitím.
  • Ptejte se „jak“ a „proč“ pacienti pijí, spíše než pouze „kolik“ pijí. Pochopením sociálních a kulturních hodnot, které formují pití pacientů, zvýšíte účinnost poskytovaných rad.
  • Pomozte pacientům vyvinout preventivní strategie zaměřené na konkrétní rizikové okamžiky podle toho, co vám řeknou o situacích, ve kterých s největší pravděpodobností hodně pijí. Pokud je to možné, vytvořte tyto strategie podle toho, co mnoho jiných pacientů považovalo za proveditelné a efektivní postupy. Příkladem může být omezení pití v konkrétních prostředích, například doma nebo s určitými sociálními skupinami, jako jsou děti.
  • A konečně, vzhledem k tomu, že čas u lékaře je vždy omezený, zaměřte se na poskytnutí krátkých doporučení ohledně alkoholu u pacientů, jejichž zdravotní stav jako je vysoký krevní tlak, duševní zdraví nebo žaludeční potíže může mít souvislost s nadměrným pitím. Zaměřit se na využití vzácných zdrojů může být přijatelnější a poutavější i pro samotné pacienty.

Přeložila: Renata Hacklová