Jean Adams, Centre for Diet & Activity Research, University of Cambridge

Od loňského října si velké obchodní řetězce v Anglii ze zákona účtují 5 pencí (cca 2 Kč) za jednorázové plastové tašky – ty tenké sáčky, které dostanete v supermarketech, abyste si mohli domů odnést nákup. Získané peníze jsou obchodníky věnovány na „dobré účely“. Během prvních šesti měsíců tohoto programu poklesl ve významných supermarketech počet prodaných plastových tašek o více než 90% (to je o 7 miliard tašek méně!) a více než 29 milionů liber (865 mil. Kč) se věnovalo na dobročinnost. Jen těžko se z toho dá nevyvodit závěr, že i malá peněžní překážka může mít velký vliv na naše chování.

 

 

Mohou finanční odměny vést ke změně chování souvisejícího se zdravím?

 

Zkusme používat finanční odměny a překážky, abychom změnili zdravotní chování lidí. Tento nápad se začíná ujímat více a více. Některé země Střední a Jižní Ameriky zkoušejí zavádět rozsáhlé programy finančních odměn k motivaci matek, aby využívaly zdravotní péče před porodem, nechávaly své děti očkovat a posílaly je do školy. Pokaždé, když matka s nárokem na tuto podporu docílí programem vyžadovaného chování, získá hotovost přímo od vlády. Existují povzbudivé důkazy, že takovéto programy mohou pozitivně ovlivnit zdraví dětí v nízkopříjmových i středně příjmových zemích.

Vysokopříjmové země jsou v přejímaní myšlenky zavést finanční odměny a tím měnit zdravotní chování pomalejší. Informační základna nicméně roste a dva systematické přehledy literatury již poukazují na to, že tyto programy mohou být efektivní a jejich dopady mohou přetrvat i určitou dobu po zastavení odměn. O tom, že finanční odměny podkopávají vnitřní motivaci lidí chovat se zdravě, je důkazů jen málo. Navíc se zdá, že odměny fungují i u tzv. komplexního chování, např. odvykání kouření, kde ke změnám dochází těžko.

 

 

Proč se finanční odměny za zdraví prospěšné chování používají v praxi málo?

Zatímco finanční odměny za změnu zdravotního chování mohou fungovat v teorii, v praxi bývá jejich využití vysoce problematické. Aby se využil plný potenciál jakékoliv intervence, musí být všichni „naladěni“ na základní myšlenku – od zákonodárců, kteří strategii navrhují, po pracovníky v první linii, kteří distribuují programy pro veřejnost – až po ty, kteří jsou koncovými příjemci intervence.

 

Když se bavíme s lidmi o nabídce finančních odměn za odvykání kouření, pravidelnou fyzickou aktivitu, dostavení se k očkování nebo na pravidelný screening rakoviny, setkáváme se spíše s negativními reakcemi. Obecně panuje souhlas s tím, že odměny mohou některé lidi motivovat ke zdraví prospěšnějšímu chování. Ten na druhou stranu bývá převážen silnějšími pocity, že odměny nejsou fér k lidem, kteří se chovají „správně“ i bez nich. Také panuje obava, že se lidé budou snažit podvádět a „obcházet“ tak systém lhaním o svém chování tak, aby získali odměnu, kterou si nezaslouží. Zdá se, že dnešní finanční klima je ovlivněno pocitem, že dávat peníze prostě nemůže být z hlediska nákladů efektivní, a že si to dokonce nemůžeme dovolit, a tak by odměna měla mít nízkou hodnotu. Zároveň panuje obava, že by příjemci mohli utratit své odměny za zdraví škodlivé produkty. Zákonodárci se také obávají, že odměny neřeší širší společenské determinanty zdraví škodlivého chování a že jsou tyto intervence těžko obhajitelné před ostatními politiky a médii.

 

Ve všech našich kvalitativních výzkumech účastníci dychtivě navrhovali alternativní možnosti zlepšení zdravotního chování – zejména prostřednictvím vzdělávání a informování, aniž bychom to přímo vyžadovali. Zdá se, že nabízet finanční odměnu prostě většině lidí nepřipadá jako „samozřejmé“ řešení, naopak cítí, že by měly být nejprve vyčerpány ostatní možnosti.

 

Zajímavé je, že pokud provádíme výzkum pomocí on-line dotazníků, docházíme ke zcela jiným výsledkům. Dvakrát jsme zjistili, že lidé považují programy na podporu změny zdravotního chování, které zahrnují finanční odměny, za srovnatelné nebo více lákavé než programy bez odměn. Možná, že pokud jsou lidé chráněni anonymitou internetu, méně se ostýchají vyjádřit své tendence nechat se koupit. Samozřejmě, u diskuzních skupin nebo rozhovorů můžeme očekávat jisté zkreslení z hlediska „sociální žádoucnosti“ v tom, co lidé považují za přijatelné o finančních odměnách sdělovat.

 

Na kultuře a kontextu, zdá se, také záleží a prokázalo se, že finanční pobídky u chování souvisejícího se zdravím jsou přijatelnější v USA, než ve Spojeném království – možná proto, že je v Americe normálnější spojovat peníze se zdravotní péčí, než je tomu v Británii (kde je systém zdravotní péče státní).

 

Doporučení pro praxi

Peněžní odměny mohou být určitě efektivním způsobem, jak lidem pomoci změnit zdravotní chování. Bohužel nejsou přijatelné bez výjimky. Jakýkoliv program odměn by měl být zaváděn s ohledem na obavy lidí. To může obnášet:

 

• Nabízení méně hodnotných odměn pro zmenšení obavy, že se plýtvá penězi
• Nabízení nákupních kupónů spíše než hotovosti pro snížení pravděpodobnosti, že bude odměna utracena za zdraví škodlivé produkty
• Zajištění, aby byly programy dobře monitorovány, a lidé tak nemohli systém obcházet
• Zahrnutí odměn do širších intervenčních programů, které obsahují vzdělávání a informace o zdraví prospěšném chování

Také by mohlo pomoci zahájit otevřenou a upřímnou diskuzi v komunitách lidí a zjistit kdy, kde a za jakých podmínek jsou finanční odměny považovány jako nejvhodnější intervence.

 

Translation: Renáta Čermáková, Radim Badošek, Tereza Kimplová, Renata Hacklova