Thomas L. Webb, Department of Psychology, The University of Sheffield, the UK

Jak se vám daří dosáhnout cíle snížit množství cukru, které jste snědli, a zhubnout 10 kg?
Je pravděpodobné, že to ani netušíte – nebo dokonce ani nechcete vědět. V situacích, jako je tato, mají lidé tendenci být/chovat se jako pštrosi, kteří strkají hlavu do písku. Neboli záměrně se vyhýbat (či odmítat) informacím, které by jim mohly pomoci sledovat jejich pokrok na cestě k cíli.
Výzkum problematiky „pštrosa strkajícího hlavu do písku“ ukazuje, že lidé si často trajektorii svého posunu nezapisují/neevidují (např. postup na škále při hubnutí, čtení obsahu živin v kupovaných potravinách). Je to částečně proto, že kdyby to dělali, mohli by se začít cítit špatně, např. pokud by si uvědomili, že váží více nebo konzumují stále příliš mnoho cukru, než si mysleli. Ale teorie a data z výzkumů ukazují, že sledování pokroku je doporučená činnost, která pomáhá lidem identifikovat diskrepance/rozdíly mezi současným a žádoucím stavem. Důsledkem vyhýbání se monitoringu chování je také to, že pro lidi bývá obtížné své potřeby identifikovat a vybrat si nejvhodnější způsob, jak jednat ve prospěch jejich dosažení. Problém ‚pštrosa“ proto ukazuje na příležitost/možnost, kterou mají profesionálové z oblasti péče o zdraví (a další odborníci) k tomu, aby pomohli lidem monitorovat jejich pokrok a přisvojit si užitek z této činnosti. Není tedy překvapivé, že profesionálové mají působit na lidi tak, aby svůj pokrok sledovali, neboť jim to pomůže při dosahování mnoha cílů. 

Monitorování zahrnuje zhodnocení aktuálního stavu v dané situaci (např. kolik cukru, kdy a kde zkonzumuji za den) a srovnávat to s daným cílem nebo referenční hodnotou (např. maximum bude 6 čajových lžiček cukru za den). To lze dělat pomocí diáře nebo jednoduše na papíře, ale již jsou dostupné i digitální nástroje, které pomohou lidem jejich pokrok monitorovat – a opravdu se začíná mluvit o hnutí zvané „kvantifikované self“. Např. naše telefony/mobily automaticky zaznamenávají, kolik kroků jsme ušli, hodiny sledují, jak dlouho a kvalitně jsme spali a lidé, kteří využívají aplikace mohou skenovat čárové kódy na obalech potravin, aby zjistili jejich nutriční vlastnosti. Mnoho z těchto pomůcek, nástrojů nám dokonce doporučuje stanovit si cíl a pak porovnat náš pokrok/postup na cestě k němu. 

Využívání těchto nástrojů k monitoringu pokroku může lidem pomoci identifikovat, kdy a jak nejlépe začít. Např. skenování čárových kódů na balených potravinách může být nápomocno člověku, který se pokouší snížit konzumaci cukru k uvědomění si, kolik cukru je ve sklenici pomerančového džusu nebo v misce obilovin, a pomoci jim (přesunout se) k alternativám s nižším poměrem cukru. Monitorování tak může formovat základní intervence k dosažení zdravých cílů. Existují důkazy, že monitorování pokroku je ještě efektivnější, pokud je kombinováno s technikami, jež pomohou lidem stanovit vhodné cíle, přičemž tento monitoring aktivně upozorní, pokud je zapotřebí změna činnosti či akce k jejich zdárnému splnění.

Protože lidé mohou mít k získaným informacím defenzivní postoj (obranný postoj) (např. mohou tvrdit, že záznam neukazuje jejich typické chování nebo že monitorující přístroj je asi nepřesný), mohou jim napomoci psychologické techniky jako je sebe-potvrzení (povzbuzení lidí k upevnění hodnotné stránky) k přesnějšímu hodnocení informací i jejich důsledků. 

Praktická doporučení
Sledování pokroku často zahrnuje jednoduchou identifikaci, jak chování a jeho dopady monitorovat (např. v aplikaci nebo v diáři) a povzbuzuje odhodlání je i dále využívat. Avšak jak bylo již výše popsáno, lidé často schovávají hlavu do písku a svůj progres nemonitorují. Vy pak můžete: 

• Pomozte lidem identifikovat to, co mohou monitorovat. Např. pokud se pokoušejí zhubnout, přemýšlejte, zda je lepší monitorovat fyzické aktivity nebo spíše kalorický příjem; výsledky jako jsou váha nebo objem pasu anebo kombinaci obojího? Náš výzkum ukazuje, že lidé by měli být povzbuzování v tom, aby monitorovali cokoli z toho, v čem se chtějí změnit; ať již jde o výsledek, chování nebo oboje. 
• Pomozte lidem si objektivněji uvědomovat informace, které skrze monitorování získali. Důkazy ukazují, že sebeafirmační strategie mohou zabránit lidem v defenzivě – čili aby se bránili získaným informacím. Pokud máte podezření, že na monitorování svého chování nebo výsledků reagují defenzivně, pak jim můžete pomoci přijmout informaci tím, že je před provedením monitoringu povzbudíte a pomůžete jim uvědomit si nějaký hodnotný aspekt jejich Já (např. že jsou laskavým a rozumným člověkem).
• Podpořte lidi v konání změn, o nichž díky monitoringu víte, že mohou být potřebné. Identifikace potřeby jednat a být motivován něco dělat je pouze první krok při provádění změny. Pokud lidé budou potřebovat pomoci přenést jejich dobré záměry do jednání, nabídněte jim, aby si vytvořili plány „jestliže – tak“, v nichž mohou specifikovat, kdy, kde a jak budou jednat. Např. když někdo zjistí, že jí příliš mnoho cukru, mohl by si naplánovat „když budu snídat, pak si dám raději ovesné vločky než cornflakes“.
  

       Překlad: Tereza Kimplová a Renata Hacklová