Goal settingMotivationSelf-regulation

Motivace a první kroky směrem k fyzické aktivitě

Keegan Knittle, University of Helsinki, Finsko

Zde je dobře známý příběh z primární péče: na kliniku přichází člověk, který by mohl jednoznačně těžit z větší fyzické aktivity. Probereme jeho fyzickou (ne)aktivitu a nakonec jedinec říká, že pouze není motivován ke změně. Co by měl lékař v klinické praxi udělat? Jak můžeme tohoto jedince motivovat k tomu, aby alespoň zvážil změnu svého chování k lepšímu? Nebo ještě lépe, jak mu můžeme pomoci vytvořit si záměr být aktivní?

Při konzultacích s “nemotivovanými” jedinci obvykle lékaři začnou s nabídkou informací o výhodách fyzické aktivity. Mohou jedinci poradit, aby byl více aktivní, ale přitom se může stát, že zapomenou vzít v úvahu jeho individuální cvičební preference.

I když jsou tyto informační a poradenské snahy  míněny dobře, pravděpodobně nevyvolají žádné skutečné změny. Ve skutečnosti to vypadá, že pokud 26 neaktivních lidí obdrží poradenství o fyzické aktivitě, pouze jeden má šanci, že následně dosáhne doporučené úrovně fyzické aktivity.

Jiní klinici jdou se svými radami ještě o krok dále a naléhají na klienty, aby se změnili pomocí vět typu “musíte se změnit” nebo “potřebujete se stát aktivnější TEĎ”. Toto povzbuzování k fyzické aktivitě pomocí přesvědčovacích postupů může mít opačný účinek a spíše zvýšit rezistenci ke změně. Za extrémních okolností by mohl lékař dokonce vyděsit člověka tím, že vyjmenuje nepříznivé zdravotní důsledky, nezmění-li svůj stávající zdravotní stav. Pokud jedinec nevnímá sám sebe jako toho, kdo je schopen provést změnu, jsou obvykle snahy spojené s jeho zastrašováním neefektivní. Takže zůstává otázka: Jaká je nejlepší cesta motivování lidí k tomu, aby zvýšili svou fyzickou aktivitu?

V roce 2018 publikovala naše skupina obsáhlou metaanalýzu, v níž se tuto otázku pokusila zodpovědět. Nejdříve jsme prozkoumali více než 100 propagačních intervencí pro různé fyzické aktivity a identifikovali jsme techniky pro změnu chování, obsažené v každé z nich. Poté jsme se pokusili identifikovat, které techniky pro změnu chování vedly ke zvýšení motivace k fyzické aktivitě. Výsledky odhalily dvě hlavní skupiny technik změny chování, u kterých se zdá, že zvyšují motivaci.

První skupina byla založena na seberegulačních technikách. V našich analýzách měly na motivaci dopad všechny seberegulační techniky (t.j. sebe monitorování úrovně vlastní fyzické aktivity, získávání zpětné vazby o výkonu, nastavení cílů fyzické aktivity, vytváření akčních plánů a použití strategií řešení problémů s cílem překonat překážky fyzické aktivity).  Motivaci zvýšily kromě toho ještě intervence, které využily  sebe monitorování spojené s ještě alespoň jednou další seberegulační technikou. Dřívější studie ukázaly, že seberegulační techniky jsou velmi důležité při změně chování (např. fyzické aktivity, diety, kouření). Rovněž naše studie ukázala, že tyto techniky jsou velmi důležité při zvyšování motivace, a tudíž vhodné k získání lidí pro vyzkoušení některé seberegulační techniky. To může pomoci nejen k tomu, aby se stali více aktivními, ale také k tomu, aby byli více motivováni.

Druhá skupina byla založena na technikách změny chování skrze účast lidí na hodinách cvičení, na nichž získali instrukce s předvedením postupů, jak fyzickou aktivitu provádět, a příležitost tyto nové fyzické aktivity procvičovat. Individuální nebo skupinové intervence, které použily tento soubor technik, vedly ke zvýšení motivace jedinců k fyzické aktivitě. Ta mohla nastat díky sociální podpoře získané od trenérů, nebo díky příležitosti k sociálnímu srovnávání se (a příležitosti mít zábavu) skrze účast jiných osob na hodině. Ačkoliv se skok rovnou do hodin skupinového cvičení může neaktivnímu jedinci jevit jako znepokojující, existuje zde velká šance na zvýšení jeho motivace být aktivní.

Na závěr můžeme říci, že neexistuje 100% úspěšný způsob, jak někoho motivovat, aby se stal fyzicky aktivním, ale náš výzkum naznačuje, že podpora seberegulace a účasti na cvičebních hodinách může být dobrým začátkem. Příště, až budete čelit klientovi nebo pacientovi, který by mohl mít užitek z trochu většího množství pohybu, vyzkoušejte některé z níže uvedených praktických rad. Možná nefungují pro všechny jedince, ale přinejmenším vám dají navíc pár nástrojů, jak využít vaši snahu k motivování ostatních. Šťastné motivování!

Praktická doporučení

  1. Sledování. Požádejte klienty, aby zaznamenávali svou fyzickou aktivitu do aplikace, trackeru aktivit nebo papírového deníku. Nabídněte jim výtisk/přehled, který obsahuje několik možností sebe monitorování, které sami doporučujete.
  2. Review. Jejich monitorování sebe sama posuzujte individuálně, aby se zjistilo, jestli jsou tak aktivní, jak si mysleli. Zjistěte, kdy by se fyzická aktivita mohla vejít do jejich plánu.
  3. Nastavte cíl a vytvořte plány. Nechte je nastavit si cíl aktivit, který je realistický vzhledem k tomu, co právě dělají (z výše uvedených kroků 1 a 2). Vytvořte plán kdy, kde a jak toho dosáhnou.
  4. Prostě to udělej. Nabídněte jim seznam různých druhů tělesných aktivit, sportovních klubů nebo sportovišť a tělocvičen pro dospělé, a pomozte jim vybrat si možnosti aktivit, které jsou pro ně nejzajímavější. Připusťte, že začátek je velmi obtížný, ale že jim může pomoci se cítit více motivovaně.
  5. Zaměřte se na motivaci. Nechte klienty, aby si uvědomili, že je normální cítit se nemotivovaný, a že důkazy z výzkumů naznačují, že tyto strategie jim mohou pomoci zvýšit aktivitu a současně podpořit jejich motivaci.

Překlad: Denisa Zábranská

Please follow and like us: