Dr Lee Shepherd, Northumbria University, UK and Professor Ronan E. O’Carroll, University of Stirling,
UK and Professor Eamonn Ferguson, University of Nottingham, UK

Existuje mnoho příběhů o tom, jak transplantace orgánů zesnulých poskytla lidem novou naději na
život. Každý zesnulý dárce orgánů může změnit životy až devíti lidí. Orgánů k transplantaci je však
příliš málo. Tento nedostatek má za následek dlouhé čekací listiny a lidé umírají dříve, než dostanou
orgán. Proto musíme pochopit, jaké faktory ovlivňují pravděpodobnost, že někdo po smrti daruje své
orgány.

Právní předpisy
Země používají různé právní předpisy týkající se souhlasu s dárcovstvím orgánů.
Registrace souhlasu – U tohoto souhlasu se věří, že lidé ve svém základním nastavení
nepodporují darování. Lidé musí podniknout kroky (například se zaregistrovat), aby projevili svou
ochotu darovat své orgány k transplantaci po smrti.
Registrace nesouhlasu – u souhlasu na základě registrace nesouhlasu musí lidé podniknout
kroky, aby projevili, že si nepřejí, aby jejich orgány byly transplantovány po jejich smrti. Například se
mohou zaregistrovat jako ne-dárci nebo sdělit své přání svým příbuzným. Některé systémy registrace
nesouhlasu také mají registrační systém souhlasu, kde si lidé mohou aktivně zaregistrovat své orgány
k darování. Každý, kdo neprojevil své přání nechtít být dárcem, je považován za podporovatele
darování. V měkkých systémech registrace nesouhlasu jsou pak členové rodiny dotázáni, zda souhlasí

s transplantací orgánů. V tvrdých systémech registrace nesouhlasu může transplantace probíhat i
bez souhlasu rodiny.
Některé výzkumy, včetně našeho vlastního, zjistily, že počet zemřelých dárců je vyšší v systémech
registrace nesouhlasu než registrace souhlasu. Nicméně, některé výzkumy toto tvrzení nepotvrdily. V
systémech se souhlasem registrace nesouhlasu stále existují čekací listiny na orgány. Kromě toho je
počet žijících dárců v systémech registrace nesouhlasu také nižší než v systémech registrace
souhlasu. V systémech registrace nesouhlasu mohou mít lidé také pocit, že stát kontroluje jejich
orgány. To znamená, že právní předpisy týkající se souhlasu registrace nesouhlasu samy o sobě
problém nedostatku orgánů pravděpodobně nevyřeší.
Role rodiny
Rodinní příslušníci se často ptají, zda lze orgány zemřelého transplantovat. To je důležité zejména v
systémech "registrace nesouhlasu". Registrované přání zemřelého pomáhá rodinným příslušníkům
rozhodnout, zda transplantaci podpořit, či nikoli. Pokud však zesnulý svá přání nezaregistroval, ani je
s rodinou neprojednal, může být pro rodinu velmi obtížné se rozhodnout. Dokonce i v případě
souhlasu registrace nesouhlasu je pravděpodobnější, že rodinní příslušníci schválí transplantaci,
pokud se zemřelý aktivně rozhodl, než když své rozhodnutí nezaregistroval. Povzbuzování lidí, aby
rozhodnutí zaregistrovali, rodinným příslušníkům objasní jejich přání. To může zvýšit počet
potenciálních dárců.
Faktory předpovídající registraci
Rozhodnutí o registraci ovlivňuje řada faktorů. Demografické údaje předpovídají registraci. Například
ve Spojeném království je méně pravděpodobné, že se etnické menšiny přihlásí, a více
pravděpodobné, že se odhlásí, a hlavním cílem výzkumu je lépe pochopit, proč tomu tak je. Na
registraci mají vliv také sociální faktory. Efekt "vlka samotáře" totiž ukazuje, že lidé se častěji
odhlašují, když vidí, že to dělají ostatní. Kromě toho registraci předpovídá také emocionální
přesvědčení o dárcovství orgánů. Lidé se s menší pravděpodobností zaregistrují jako dárci, pokud cítí
odpor při pomyšlení na dárcovství (faktor "znechucení") a věří, že tělo by mělo zůstat celé (tělesná
integrita). Tento výzkum také zjistil, že lidé se častěji registrují jako dárci, pokud považují dárcovství
za prospěšné (např. dárcovství zachraňuje životy; vnímané výhody). Někdy existuje rozdíl mezi
ochotou lidí podniknout určitou akci a jejich skutečným chováním. Lidé se tak mohou chtít přihlásit,
ale nepodniknout kroky k samotné registraci. Rozvíjení pozitivnějších emocí vůči dárcovství orgánů
může povzbudit lidi, kteří jsou ochotni darovat orgány, aby podnikli kroky a zapsali se do registru
dárců orgánů.
Kognitivní přehodnocení spočívá v tom, že pomáháme lidem myslet o daném tématu pozitivněji,
abychom změnili jejich emoce. V nedávné studii jsme požádali lidi, kteří nezaregistrovali své
rozhodnutí o dárcovství orgánů, aby se zapojili do kognitivního přehodnocení tím, že budou uvažovat
o výhodách dárcovství (např. o tom, že dárcovství zachraňuje životy nebo přináší smysl smrti blízké
osoby). Zjistili jsme, že toto kognitivní přehodnocení zvýšilo ochotu lidí zaregistrovat se jako dárci.
Vyšší ochota k registraci zvýšila pravděpodobnost, že se lidé následně k dárcovství přihlásí.
Praktická doporučení
● Legislativa– Existují smíšené důkazy o účinnosti zavedení registrace nesouhlasu s
transplantací, který by zvýšil počet transplantací orgánů. Země s touto legislativou mají stále
čekací listiny na transplantaci orgánů. Proto je nepravděpodobné, že by regostrace
nesouhlasu sama o sobě vyřešila nedostatek dárců.

● Registrace přání zesnulého za života – rodinní příslušníci jsou ovlivněni registrovanými
přáními zesnulého. Proto je důležité, aby rodinní příslušníci jasně znali přání zemřelého.
Některé země umožňují, aby se lidé registrovali jak v případě, že si přejí být dárcem (tj.
registrace souhlasu), tak v případě, že si přejí dárcem nebýt (tj. Registrace nesouhlasu). Díky
tomu je přání zesnulého jasné rodinným příslušníkům, kteří mohou potřebovat rozhodnout,
zda orgány zesnulého mohou být transplantovány. To může rodinným příslušníkům pomoci
při rozhodování.
● Emoce– Při rozhodování o tom, zda se zaregistrovat jako dárce orgánů, rozhodují emoce.
Lidé se s menší pravděpodobností zaregistrují jako dárci, pokud mají vůči dárcovství orgánů
negativní emocionální přesvědčení. Lidé se častěji registrují, pokud mají pozitivní
emocionální přesvědčení o dárování orgánů. Povzbuzování lidí, kteří nezaregistrovali
rozhodnutí, aby zvážili výhody dárcovství orgánů, může zvýšit ochotu lidí zaregistrovat se
jako dárce orgánů. To znamená, že možná budeme muset přehodnotit způsob, jakým o
dárcovství orgánů diskutujeme. Zaměření diskuse na výhody dárcovství orgánů (např.
dárcovství zachraňuje životy, dárcovství dává smysl smrti blízké osoby) může pomoci
povzbudit lidi, aby se zaregistrovali jako dárci orgánů.

[přeložila Kristýna Anna Černíková]