Stan Maes & Véronique De Gucht, Leiden University, Netherlands

V průběhu posledních desetiletí se role jednotlivce ve zdravotním systému vyvinula od „dodržování léčebného režimu (compliance)“, které naznačuje poslušnost, k „self-managementu“, který zdůrazňuje vlastní odpovědnost za zdraví i zvládání nemoci. V poslední době se v tomto ohledu pokročilo k pojmu „seberegulace“, tj. systematický proces zahrnující stanovování si osobních cílů souvisejících se zdravím a úpravu chování v souladu s těmito cíli. Abychom přiblížili tento kontinuální seberegulační proces, vybrali jsme jako doprovodný obrázek k tomuto příspěvku klasické zobrazení „urborose“ (tj. hada, který požírá svůj vlastní ocas).

Seberegulace probíhá ve fázích: (1) uvědomění si (nutnosti) cíle a stanovení si cíle; (2) aktivní sledování cíle a (3) dosažení cíle, jeho udržování a upuštění od cíle. V následujících odstavcích tyto fáze přiblížíme na příkladu Honzy, kterého postihla srdeční příhoda.

Fáze 1

V první fázi by si měl jedinec uvědomit zdravotní cíle a nastavit si takové, které jsou realistické a pro něj důležité. Honzy se můžeme zeptat, co pro něj znamená uzdravení. Pokud například odpoví, že je pro něj důležité chodit do přírody se svým vnoučetem, může si pro začátek stanovit za cíl začít chodit na krátké vycházky po okolí. Důležité je, aby si podobné cíle stanovil jedinec sám a aby byly realistické vzhledem k jeho aktuálním schopnostem. Tím se posiluje pocit vlastnictví cílů, čímž se oproti cílům zadaným druhými lidmi stávají snáze dosažitelnými. U nemotivovaných jedinců mohou stanovování si osobních cílů podpořit techniky motivačního rozhovoru.

Fáze 2

Druhou fázi charakterizuje úsilí o dosažení cíle. V této fázi musí jedinec překonat známou propast mezi kognicí (např. záměr) a činy. Proto je potřeba konkrétní „akční plán“, který stanovuje, kdy, kde a jak přesně se chovat. V našem příkladu si Honza může říci: „Od příštího týdne začnu chodit s manželkou do blízkého obchodu vždy v pondělí, středu a pátek ve tři hodiny odpoledne.“ Podobné akční plány, které dostatečně specifikují detaily, podle výzkumů podporují úspěšné dosažení cílů souvisejících s fyzickým pohybem, zdravým stravováním a jinými druhy zdravotního chování.

Při úsilí o dosažení cíle navíc hrají významnou roli tři regulační mechanismy. Prvním z nich je zpětná vazba, která zahrnuje proces monitorování a hodnocení postupu. Honza z našeho příkladu tedy může být požádán, aby si zaznamenával svou aktivitu tak, aby viděl, zda plní svůj cíl. Výsledky je pak možné s Honzou probrat a buď zreflektovat úspěch, nebo zjistit problémy, které bude potřeba v budoucnu překonat. Druhý mechanismus zahrnuje anticipační nebo “dopředné” procesy, které se týkají očekávání ohledně výsledků (např. co si jedinec myslí, že se stane, pokud se nějak zachová) a přesvědčení o vlastní účinnosti (např. zda jedinec věří, že se může zachovat úspěšně). Očekávání výsledků a vnímaná vlastní účinnost jsou posilovány sledováním úspěšných příkladů, pokroky při plnění cíle a povzbuzováním. Praktici by tedy měli pacientům zprostředkovávat kontakt s jinými lidmi, kteří úspěšně dosáhli porovnatelných cílů, aby tím zvýšili pravděpodobnost dosažení cíle a poskytli jedinci příležitosti, jak při plnění cílů získat oporu. Posledním mechanismem je aktivace řídících procesů, aby neustalo úsilí při setkání s překážkou nebo konkurenčním cílem. Rozptýlení od vlastních cílů, např. životní událost, mohou mít neblahý vliv na úsilí při dosahování cíle. Příliš pomalý postup nebo neúspěch při dosahování cíle často souvisí s negativními emocemi. Pokud k něčemu takovému dojde, může se vyplatit např. Honzovi nabídnout pomoc při zpracování těchto emocí a vyrovnání se s neúspěchem, třeba tím, že se na situaci budeme dívat jako na příležitost k poučení.

Fáze 3

Třetí fáze zahrnuje dosažení cíle, jeho udržování a upuštění od cíle. Dosažením cíle nic nekončí. Naopak je to nový začátek. Jedince můžeme podpořit v tom, aby si stanovil nové cíle a dosahoval tak dalších pokroků. Pokud se vlastní stanovený cíl ukáže jako nedosažitelný, je často moudré od něj upustit a zvolit cíl dosažitelnější. Honza z našeho příkladu proto může buď pokračovat ve svém aktuálním stanoveném cíli, nebo si stanovit cíl nový, např. chodit denně na krátkou procházku se psem. Podpora vnímané vlastní účinnosti a sociální opora jsou důležitými prediktory schopnosti udržet si cíl.

Účinnost intervencí cílených na seberegulaci při změně zdravotního chování byla prokázána mnoha výzkumy, a to jak u neklinické populace, tak u pacientů s chronickým onemocněním. Viz např. redukce váhy u pacientů s diabetem typu 2, fyzická aktivita u pacientů s artritidou, změna životního stylu při rehabilitaci u kardiaků, a vyvažování aktivity a odpočinku u chronického únavového syndromu.

Schéma: Cyklus seberegulace.

Popisky:

• subjektivní vnímání zdraví a rizika
• motivace ke změně
• stanovování konkrétních cílů a plánování
• usilování o dosažení cíle: self-monitoring, zpětná vazba, anticipace a kontrola
• sebereflexe, dosažení, udržení nebo upuštění od cíle a jeho revize

Praktická doporučení

• Podporujte pacienta, aby si stanovil osobní cíl související se změnou v oblasti zdravotního chování (např. otázkou, podle čeho pozná, že se uzdravil). Takové cíle by měly být konkrétní, významné pro daného jedince, ani příliš snadné, ani příliš obtížné, a dosažitelné v ohraničeném časovém úseku.
• Pomáhejte pacientovi vytvořit si akční plán, a to otázkami typu kdy, kde, jak a jak dlouho se bude chovat konkrétním způsobem ve vztahu ke zvolenému cíli.
• Vybídněte pacienta, aby si sestavil žebříček, který specifikuje snadno zhodnotitelné či měřitelné postupné kroky směrem ke splnění cíle.
• Zvyšujte pacientovu vnímanou vlastní účinnost příklady ostatních, kteří dosáhli srovnatelného cíle, povzbuzujte pacienty a chvalte jejich pokroky. Učte je, jak se vyrovnat s překážkami a neúspěchy.
• Podporujte schopnost pacienta udržet si cíl a pomáhejte jim při reformulaci cíle, který bude dosažitelnější než cíl aktuální.

Překlad: Renáta Čermáková