Social Support

Vyprávění „příběhů o péči“ o druhé osoby

Irina Todorová, Výzkumné centrum psychologie v Sofii, Bulharsko

 

Péče o stárnoucí blízké, kteří již mají křehké zdraví, může být  komplikovaná a matoucí zkušenost, která je uspokojující i frustrující zároveň. Lékařská věda pomáhá lidem žít a být zdravější déle, a v některých případech může zpomalit i kognitivní úpadek, který často přichází s věkem. To, jakým způsobem  pečují rodiny o své starší členy, stejně jako význam stárnutí, demence a péče se mění napříč různými kulturními kontexty. Většina lidí, kteří stárnou doma, jsou členové komunit. Ty mají psychosociální výhody nejen pro starší osoby, ale i pro všechny generace. Současně je péče o osoby se zhoršujícím se zdravím doprovázena fyzickou námahou, psychickým napětím a smutkem, který souvisí s probíhajícími ztrátami, či i s případnými finančními potížemi pro pečovatele.

Narativní psychologie zdraví si klade za cíl prostřednictvím vyprávění příběhů porozumět životním zkušenostem lidí, zejména v souvislosti s objevováním smyslu zdraví a nemoci, a s tím související změnou identity.

Přijmout své vlastní příběhy o péči může pečovatelům pomoci objevit nový smysl a účel péče.

 

Prostřednictvím vyprávění příběhů mohou lidé nalézt smysl ve svých neočekávaných „životních kotrmelcích“, vytvořit tak propojení mezi minulostí, současností a budoucností, a nalézt kontinuitu proměňujícího se „já“ a vztahů.

Pomocí propojení dílčích událostí do plynoucího příběhu lidé vytvářejí vysvětlení toho, co se stalo, jaký význam událost má a kým se nyní stali.

V našem výzkumu jsme také zjistili, jak vyprávění příběhů o pečování umožňuje pečujícím najít smysl pomocí redefinování vztahů s jejich milovanými.
Narativní psychologie zdraví zdůrazňuje, že příběhy mají několik úrovní (osobní, sociální a kulturní), které mohou vysvětlit rozdíly ve zdraví. Příběhy pacientů a jejich formálních a neformálních pečovatelů jsou zdůrazňovány také v medicíně, včetně lékařské praxe a vzdělávání.


Péče o pečovatele:
Výzkumníci a profesionálové v praxi se zajímají o to, jak lze pečovatele podpořit. Hodnotící studie ukázaly, že mohou být užitečné různé přístupy, které lze shrnout do následujících typů:

  • Vzdělávání a výcvik – zvyšování povědomí o stárnutí a demenci, jejich stádiích a

příznacích;

  • Sociální opora – poskytovaná vrstevníky v podpůrných skupinách nebo on-line; a pomocí rodiny a přátel;
  • Oddech – sociální sítě nebo organizace mohou poskytnout oddech od péče pro zmírnění únavy z péče;
  • Chování podporující zdraví pečovatele, jako je fyzická aktivita, cvičení na snížení stresu a aktivity.

 

Musíme také zdůraznit, že je důležité hájit strategie podporující neformální pečovatele, pacienty a jejich rodiny. Například místní pobočka Alzheimerova sdružení ve státě Massachusetts, sdružující rodiny pečovatelů a zdravotnické profesionály, iniciovala přípravu legislativního ustanovení („Massachussetts Legislature“), které bylo nedávno schváleno v podobě zákona „the Mass Alzheimer’s and Dementia Act“. Tato legislativa podporuje vzdělávání poskytovatelů zdravotní péče za účelem diagnostikování a zajištění péče o pacienty s demencí a jejich rodiny; poskytování přiměřených informací o diagnóze a /případně/ zajištění odpovídající akutní péče a ochrany před zneužitím.

 

Praxe v narativním přístupu :Tato praxe je zaměřena na člověka, je dialogická, zakotvená v kulturním a strukturálním kontextu, ve kterém probíhá péče. Narativní přístup pomáhá pečovatelům ve tvorbě jejich vlastních významů a také v růstu jejich “narativní kompetence” – naslouchání a naladění se na příběhy a zkušenosti osoby, o kterou pečují.

 

Z metaanalýzy intervencí zaměřených na podporu well-being pečovatelů vyplývá závěr, že jsou tyto intervence nejúčinnější tehdy, když zahrnují jak pečovatele, tak i pacienty.

Existuje několik typů programů založených na vyprávění příběhu, které jsou zavedeny v pečovatelských zařízeních (např. práce s životním příběhem a práce se vzpomínkami). Ačkoliv se většina z nich zaměřuje na seniory, některé z nich umožňují účast na tréninku společného vyprávění příběhů celých rodin, včetně pečovatelů.

 

Poskytování péče může být pro pečovatele namáhavá záležitost, jenž je prožívána skrze příběhy utkaných ze smutku a únavy, ale která současně slouží k prohloubení vztahů s milovanými.

Objevit svůj vlastní příběh o péči může pečovatelům pomoci najít jejich nový smysl a účel.

 

Z pohledu narativní praxe nabízíme následující doporučení, jejichž zavedení do každodenní péče by pečovatelé mohli zvážit.

 

 

Praktická doporučení

  • Povzbuzujte (neformálně) pečovatele, aby se podělili o své příběhy o péči a změně

vztahu se svým milovaným. Pokládejte  otevřené otázky (“řekněte mi o době, když … “) a naslouchejte s empatií. Povzbuzujte pečovatele, aby mluvili s přáteli nebo aby se připojili do peer podpůrných skupin, v nichž se sdílejí příběhy.

  • Povzbuzujte pečovatele, aby se věnovali psaní deníku, četli a zamýšleli se nad literaturou a poezií. Uvažování nad těmito příběhy je užitečný způsob, jak pečovatelé udělují smysl událostem ve svém životě, což může prospívat jejich zdraví v mnoha různých ohledech.
  • Uvědomte si, že příběhy ošetřovatelů jsou relační a navrhněte, aby pečovatelé a

osoby, o které pečují, a na kterých jim záleží, společně věnovali čas diskusi o jejich společné minulosti a současnosti. Poskytněte pečovatelům návrhy, jak vyvolat a propojit vzpomínky s péčí o člověka (například při pohledu na staré fotografie, objekty, které ztělesňují společné vzpomínky, vytváření paměťových krabiček a koláží).

  • Praxe vyprávění příběhů vyžaduje čas, a ne všichni pečovatelé s ní dokážou souznít. Mělo by se proto o příbězích diskutovat citlivě a pozorně. Díky tomu, že příběhy vyvolávají rozmanité emoce, mohou se realizovat i během krátkodobých terapií/ sezení.

 

Překlad: Denisa Zábranská

Please follow and like us: